Televize je zbraň

Přestože se domníváme, že máme svůj pevný názor, vytříbený zkušenostmi a znalostmi, necháváme se chtě nechtě velmi silně ovlivňovat médii. Kupujeme výrobky, které se nám nabízejí v reklamách, toužíme vypadat jako krásné modelky, přejeme si vyhrát v loterii. Tak trochu se chováme jako loutky, které někdo šikovně psychologicky vede...

Renata Šindelářová

Vědeckotechnická revoluce nám sice díky rádiu a televizi umožnila přístup k informacím a tudíž by měla sloužit vyšší vzdělanosti, místo toho však na naši inteligenci vytvořila jakousi kulturní past. S oblibou vysílá zábavné pořady, levné na výrobu, jednoduché na přemýšlení, podporující lenošství, nečinnost, dokonce voyerismus. V současných televizních pořadech se odráží celý rytmus doby – rychle zaplácnout díru, rychle stvořit, prodat a běžet dál. A protože lidé se vrací z práce unavení a touží po odpočinku, otupěle klesnou do křesla a nechají se unášet proudem. Nezáleží jim na tom, že jim vysílání nepřináší žádný užitek.

Nový trend reality show navíc (kromě voyerismu) probouzí v divákovi, jež si žije svůj průměrný život, podvědomý pocit, že slavnou osobností – a dokonce milionářem - se může stát kdokoliv. Tedy i on. A nemusí být ničím výjimečný, nemusí se ničemu složitě učit. Nejedná se o nic jiného než o nesplnitelný sen o Popelce, obživlý příběh z knihy Rosamundy Pilcherové, životní příběh na vlastní oči s "happy endem". Diváci ho hltají, protože potřebují o něčem snít. Samozřejmě, ale sen se nikdy neplní sám od sebe, je třeba za něj bojovat.

V knize Petra Mikšíčka "Sudetská pouť aneb Waldgang" jsem objevila velmi zajímavý úryvek z kroniky obce Rudné. Místní kronikář zaznamenal příchod televize do vsi v roce 1960 vskutku předvídavě: ..."je třeba vyvinout velké úsilí, mají-li lidé čísti, poněvadž přibýváním televizorů nastává úbytek čtenářů."

Nejde tu jen o úpadek slovesné kultury, ale také o rostoucí dětské násilí, podpořené množstvím akčních filmů, kde vraždící člověk je kladný hrdina. A televizního média lze samozřejmě užít i k politickému masírování diváka, jak jsme to zaznamenali v dobách totalitních. Proto považuji za správné, že se v současné době televize nevyužívá k politickým kampaním. (Naposledy velice silně ovlivnila volby o vstupu České republiky do Evropské unie, a to zcela jednosměrně ve prospěch tohoto aktu.)

Domnívám se, že pokud nám, jako lidstvu, má toto médium přinést skutečný užitek, mělo by sloužit pouze k rozvoji vzdělanosti a kultury. Takové médium bychom s čistým svědomím měli podporovat a hýčkat si ho, takové bychom si měli přát. Možná že dnes je prostě takové, jaké si sami zasloužíme. Komerční, nekulturní, tupé. Pod vlivem jeho vysílání upadáme do jakéhosi transu každodenního života, bez vývoje, nutné aktivity. Jsme opravdu tak líní přemýšlet? Jednat? Tvořit?

Článek vyšel i na: www.webmagazin.cz