Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsme národ na humoru závislý

2. 09. 2007 19:44:38
Zatímco v některých státech světa pozitivismu jaksi až přebývá, jinde se ho dostává poskrovnu. V Americe je optimistický postoj takřka společenskou nutností a tak se zdá, jako by to Američané se svými asertivně vstřícnými projevy až přeháněli.

Působí až strojeně, když většina filmů končí happyendem, kde davy tleskají objímajícím se hrdinům. Působí směšně, když v knize (Malá zemětřesení, Jennifer Weiner) najdete popis scény z hudebního kursu pro nejmenší, kde rodiče nadšeně vykřikují, jak dělá pejsek a radostně předvádějí, jak toto zvířátko roztomile vrtí ocáskem.

Přirozeně že nám Čechům odkojeným Švejkovou geniální tupostí (já, pánové, nejsem žádný simulant, já jsem opravdovej blbec, můžete se zpravit v kanceláři jednadevadesátýho pluku v Českých Budějovicích nebo na doplňovacím velitelství v Karlíně), národu trénovanému ostrovtipem fiktivního génia Járy Cimrmana, to připadá trapné. Souhlasím, že s tím souvisí tradice, rodilý Čech těžko někdy komplexně pochopí americký způsob myšlení. Nechci také kritizovat přemrštěný americký, ale naopak chybějící český optimismus.

Přestože jsme národ na humoru závislý, jedná se častěji spíš o humor ironický či sarkastický. Nezapřeme svého předka K. H. Borovského:

Modli se Čechu,

k svatému Vojtěchu

by tě svobodné národy

vzaly do cechu.

V případě ironie se ovšem nedá hovořit o tvořivém optimismu. Naopak se víc zdá, jako by každou radost musela předznamenávat určitá jízlivost či třeba jen štiplavý nádech sebeublížení.

Mohu samozřejmě dlouho meditovat nad tím, co vše lze považovat za příčinu, mohu přetřásat historii a s tím související politickou minulost, která se nabízí nejvíce. Pokud totiž v porovnání zůstanu věrna u Američanů, národa hrdě svobodného, potom se příčina vnitřního pesimismu rýsuje poměrně očitě. Skutečná svoboda české země se dá počítat na léta, ne na staletí.

Ale bohužel ani dnes, kdy jsme docílili demokracie, nevládne mezi námi zdravý optimismus. Není divu, vždyť kolem sebe slyšíme tolik záporných zpráv (přičítám zhoubnému vlivu médií), máme strach o své zdraví, práci, finanční zajištění, důchod, budoucnost dětí... Víceméně zůstáváme věrni právě našemu uštěpačnému humoru: Jak mezi politiky najdeš tři blbce?... Namátkou! Po pravdě já tenhle styl taky miluju, jenomže nejspíš by potřeboval - pro naše dobro - častěji přisladit. Protože čím víc špatného spatřujeme kolem sebe, tím menší chuť máme bojovat za to dobré. Když se rozhlédnu kolem sebe, mám pocit, že dost z nás už přestalo věřit. Proto ty nízké volební účasti. Proto ty kousavé řeči v hospodě, proto neustálé propírání témat ála „málo peněz, špatné zákony“. Ale spousta těch, kteří si stěžují, zároveň nikdy nic neudělají pro to, aby se něco změnilo, protože buď „to nemá cenu“ nebo jsou důležitější hodnoty jako „majetek“ nebo „kariéra“. Neznáme lék na svou chorobu. Samozřejmě ani já ten správný recept neznám. Jen si myslím, že začít by se mělo preventivně u vitamínů.

A takové maxibalení duševního multivitamínu představuje právě pozitivismus. Kdo myslí optimisticky, neodmítá předem žádné plány, má větší odvahu i chuť hledat nové cesty, měnit stávající. Úspěchy nám nespadnou do klína, radosti se zničehonic neobjeví z moře skepse. Kdo si sám v sobě zoufá, těžko nalezne jak důvod k úsměvu, tak cestu, jak z toho ven. Jedná se o podobný princip, s nímž lékaři dobromyslně radí pacientovi: „Věř, a víra tvá tě uzdraví.

A nakonec by to chtělo pár vtipů:

Kdo je kostra objevená za skříní v obýváku? Loňský vítěz hry na schovávanou.

Jakým způsobem se rozmnožují počítačové viry? Pučením. Pučíš si disketu a máš ho.

Jak se odstraňuje muška z oka? Ohrneš víčko a řekneš "kšá".

 

Článek vyšel i na: www.pozitivni-noviny.cz



Autor: Renata Šindelářová | neděle 2.9.2007 19:44 | karma článku: 14.14 | přečteno: 1061x


Další články blogera

Renata Šindelářová

A půjdu zase

Esoterika se rozrůstá světem, a tak jsem se jednoho dne rozhodla, že půjdu s dobou a přihlásila jsem se v rámci zachování duševního zdraví na jógu. Potřebuji si po celém dni také trochu odpočinout...

3.12.2017 v 8:09 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 502 | Diskuse

Renata Šindelářová

Podzimní náladička

Měděnec na úpatí Krušných hor v jednom z podzimních dní a nádherný výhled z Mědníku. Romantická podívaná, když do mlhy načechrané větrem zasvítí slunce...

12.11.2017 v 8:10 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 340 | Diskuse

Renata Šindelářová

Řídím. Uhněte!

Řidičák mám už 20 let, ale kilometrů jsem najezdila asi tolik, co zvládne divočejší dítě na koloběžce. Takže když se ukázalo, že ve svém novém zaměstnání budu muset řídit služební vozidlo, jásala jsem jak vegetarián nad bůčkem.

5.11.2017 v 14:10 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 691 | Diskuse

Renata Šindelářová

Čeho jsem neschopná

Ideální dovolenou si představuju jako lehátko na nádherné pláži obklopené mrazáky se zmrzlinou. Ve skutečnosti se trmácím s báglem na zádech tou nejsložitější ferratovou cestou dobývat nějakou horu.

27.10.2017 v 16:08 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Rudolf Hruboň

Legenda o bobku

Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero lesy, v jedné nejmenované obci se na zemi objevil bobek...

21.5.2018 v 21:20 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 207 | Diskuse

Jan Šik

Zvířata ve válce: Osel Murphy

Osel je považován za hloupé zvíře a proto je jeho jméno používáno jako nadávka. I osli trpěli v různých válkách a pro lidi byli neocenitelnými pomocníky, jak potvrzuje tento dojemný příběh.

21.5.2018 v 19:00 | Karma článku: 7.75 | Přečteno: 160 | Diskuse

Emrich Sonnek

Kramářova vila - nádherné výhledy na Prahu

V neděli jsem využil toho, že premiér je nejen v demisi, ale navíc taky ve Finsku a šel jsem se podívat do jeho rezidence - Kramářovy vily. Uvnitř je zakázáno fotit, takže jsem se omezil na zahradu a výhledy na Prahu.

21.5.2018 v 18:21 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 161 | Diskuse

Lukáš Müller

Boj s duševní pustinou

V dnešní době je časté, že v sobě dusíme své pocity a bojíme se o nich mluvit. Strach není na místě. Musíme svým blízkým projevovat city.

21.5.2018 v 17:40 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 114 | Diskuse

Roman Roun

Rád Vám "plivnu do tváře", pane generále Pavle

Už jsme to zažili. Přes sliby Václava Havla o vojenské suverenitě, vstoupila naše země 12. března 1999 do Severoatlantické aliance. Bez referenda, bez mandátu občanů.

21.5.2018 v 16:21 | Karma článku: 44.09 | Přečteno: 3588 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 824

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.