Ačkoliv
existují lidé, kteří se neozvou, ani když jim
někdo stojí na noze, stále jako by masivně přibývalo
těch, kteří štěkají při každé
příležitosti. Prodavačka se na vás utrhne, že jste
už desátý člověk s tisícovkou a ona nemá
drobné. V čekárně u doktora vás zuřivě svou
berlí odstrčí důchodce, protože on už čeká
dlouho. Na zastávce autobusu vám způsobí
zlomeninu čelisti kuřák, kterého jste poprosili, aby
típl cigaretu.
Všichni tito lidé mají jedno společné. Svou agresivitu projevují v důsledku nespokojenosti s dnešní společností, s vlastním životem, se sebou samými. Prodavačka má depresi, protože slouží za svou nemocnou kolegyni. Důchodce se zlobí, že za celoživotní práci dostává tak malou penzi. Kuřák se vzteká, že mu zákon odmítá cosi, co je pro něj životní potřebou.
Ptáme se, kdo za to může a naše odpověď zní: „Doba. To doba se změnila. Kvůli ní je společnost agresivní.“ Jenomže kdo je společnost? My. A v tom to právě vězí. Nesvádějme to na dobu, můžeme si za to sami. To my jsme se změnili. Přerovnali jsme žebříček hodnot. Vrhli jsme se do byznysu, kde válcujeme konkurenci. Toužíme po lepších hmotných statcích. Také jsme se začali opírat o nové principy, jenomže málokdo je skutečně pochopil. Demokracii si spousta lidí vykládá jako absolutní volnost (nebo-li kdykoliv chci, někoho ponížím, urazím či napadnu), asertivitu zase jako sobecký přístup (ačkoliv pouze znamená nestydět se vyjádřit svůj názor, i záporný – ale ve vší slušnosti a s úctou k odlišnému postoji druhého).
Své záporné výsledky přináší jiný přístup k výchově dětí. V důsledku prodloužení pracovní doby do pozdních odpoledních hodin a rozvíjení vlastních koníčků netráví rodiny pohromadě tolik času jako dřív – a žádné drahé dárky tento kontakt nenahradí. Mnozí rodiče snižují vztah dětí k autoritám, když negativně přistupují k vychovatelům a učitelům („jaktože ti dala, můj chudáčku, zase pětku“ je pouze slabší odvar toho, že „ta učitelka je kráva“). Navíc se všichni snažíme vychovávat naše děti coby jedinečné osobnosti, které se „ve světě neztratí“ a podporujeme v nich sebemenší známky ambicí. A také jim dovolujeme sledovat akční filmy, v nichž kladný hrdina je vrah, a dovolujeme jim hrát počítačové hry, kde získávají výhody při zabití co největšího počtu nepřátel.
Vadí nám rostoucí agresivita a je v pořádku, když voláme po zpřísnění zákonů a jejich striktním dodržování. Ovšem jestliže skutečně máme zastavit tento dnešní nešvar, zákony nestačí. Musíme s tou změnou začít právě u sebe a u našich dětí. Jak to provést? Především se nevymlouvat, že to nejde a že nevíme jak. Vykřesat ze sebe to nejlepší. S maximálně pozitivním přístupem, jakého jsme schopni. Nevzdávat to. Věřit v lepší budoucnost. Zcela konkrétně pak zdokonalovat naše komunikační schopnosti.
Pro komunikaci je potřeba nejméně dvou lidí, a tak nemůžeme vinu házet pouze na druhé. Možná že čekáme na vstřícnou reakci, ale sami k ní nedáváme podnět. Upřímný úsměv či vhodný vtip přitom leckdy dokáží zlomit ledy. Správná komunikace tvoří základ všeho. Jestliže zvládneme naše komunikační schopnosti zlepšit, nejenže to pomůže našim osobním vztahům, ale celý náš život se díky zdravé sebedůvěře začne odvíjet úspěšněji a v klidnějším tempu.
________________________________________________________________
Asertivita (PhDr. Jan Holeyšovský, http://holy.cz/kontext/asertivita.htm):
Asertivní jednání je velmi vstřícné jednání, jehož cílem je pochopit druhého, porozumět jeho názorům, postojům a potřebám a respektovat je. Zároveň však uchovat respekt k sobě samotnému, k vlastním názorům a potřebám, k vlastním zájmům. Ve svém důsledku je to však víc než způsob jednání - je to způsob myšlení a bez velké nadsázky je to způsob pohledu na svět. Není to žádná věda, je to jen normální, slušné lidské jednání.
Platónova vize demokracie (Hans Joachim Störig, Malé dějiny filozofie):
Především jsou lidé svobodní a celá obec je plna svobody a neomezené volnosti projevu a každý tu smí dělat, co se mu zachce..." "A dokonce tě nikdo nenutí, aby ses v takovém státě podílel na vládě, byť bys k tomu měl sebelepší předpoklady, ani nemusíš poslouchat, když nemáš chuť, ani válčit spolu s ostatními, ani dodržovat mír, když ho dodržují ostatní, pokud ty sám k tomu nemáš chuť. Jak vyhlíží člověk, který odpovídá této ústavě? Jak vychovávat mládež, když všichni lidé jsou stejní a stejně svobodní? Učitel se za těchto poměrů před žáky chvěje a vlichocuje se jim, žáci si ale ze svých učitelů nic nedělají... A vůbec se mladí staví starším na roveň a hledí je předstihnout v řečech i činech; staří se drží s mládeží a snaží se jí vyrovnat bujností vtipu a veselými nápady, aby totiž nevznikl dojem, že jsou nespokojeni anebo panovační. Stud nazývají hloupostí a beztrestně jej zatracují, rozvážnost nazývají nemužností, plísní ji a vyhánějí, uměřenost a domácí řád předvádějí jako slepou a ubohou bytost a vypuzují ji za hranice...
