Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nedělejme chlapům služky!

16. 09. 2007 20:25:07
Postavení ženy ve společnosti se odráží i v osobních vztazích. Ženy se automaticky staví do podřízené role. Proč?

Diana Peretti v úvodu knihy s bojovým názvem „Nedělejme chlapům služky!“ rozebírá tyto důvody při popisu tradičních modelů ženského a mužského chování. Podle těchto modelů je žena předurčena vytvářet roli manželky, matky, ošetřovatelky, utěšitelky, uklízečky, pradleny, kuchařky, švadleny, zahradnice, opatrovnice domácího zvířectva atd. Model vyžaduje, aby toto všechno vykonala žena poslušně, s lehkým úsměvem na tváři, bez nároků na odměnu a po osmihodinové pracovní šichtě.

Zajímavé asociace pro modely mužského a ženského chování autorka nalézá v různých písních. Jako příklad uvedu známou valašskou píseň "Beskyde, Beskyde." Zde budí pozornost bačova černá košulka, za což je bača v písni litován, místo zaslouženého pranýřování za vlastní špínu. Dále z písničky vyplývá, že bačovi zemřela matka, za což ho opět litujeme. Bača nás však ubezpečuje, že to nevadí, neboť místo maměnky má galanku (tedy jinou služku), která mu košulenku vypere - stesku po matce ani památky. Za vykonanou práci si však v poslední sloce nezaslouží odměnu galanka, která košulku vyprala a vyválela, nýbrž bača, který ji nosí. To jeho u muziky pochválí.

Mužský a ženský model chování v nás třímá prakticky od dětství, kdy jsme si jej vštěpili od svých rodičů. Maminka svou dcerunku nabádala, aby se starala o svou panenku, aby chodila vždy čistě oblečená a pěkně učesaná, aby se naučila dobře vařit, nebo ji žádný muž nepojme za manželku. Tatínek svého syna nabádal, aby neplakal kvůli každé maličkosti, aby se choval hrdě a bojoval sám za sebe do posledního dechu, nebo z něj nevyroste pravý muž, ale třasořitka. Od útlého dětství dělíme svět na mužský a ženský. Od útlého dětství se ženy učí tomu, aby se cítily odpovědné za mužskou spokojenost, štěstí a plný žaludek.

Diana Perretti se zabývá touto problematikou v několika úrovních, dotýkajících se většinou milostného vztahu. Počínaje finanční správou rodiny, v níž má muž navrch, neboť on vydělává víc, dále autorka pokračuje sexuálními rozdíly, vznikajícími především na základě faktu, že muž nemá touhu "jen tak se držet za ruce", aniž by věc neskončila sexem, do třetice se autorka věnuje svatbě, do které je dcera nucena, aby nezůstala chudák "stará panna" (myšleno ošklivá, odporná, neschopná), zatímco svobodný mladý muž, pokud se nechce uvázat k povinnosti "živit rodinu", pak se z něj stává čilý mládenec či dokonce gentleman. Kromě toho však D. Perretti řeší i další partnerské i pracovní problémy, do nichž se odráží problém mužského a ženského modelu chování.

Samozřejmě že se jedná o feministickou knihu. Ovšem ne v tom smyslu, jak někteří feminismus chápou, tedy jako hnutí nesnesitelných, ošklivých, sexuálně frustrovaných neurotiček. Feminismus má mnoho podob a směrů. Pro ilustraci příklad Diany Perretti: "jeden směr např. pornografii odsuzuje jako sexuální degradaci ženy, jiní v ní vidí to, že se žena sexuálně osvobodila." Autorka se nekloní ani k jednomu extrému (i když myslím, že by dala přednost druhé možnosti), jedná se jí pouze o nerovnováhu v partnerském vztahu, milostném či pracovním, vztahu, v němž má žena povinnost pečovat o mužovo blaho, obdivovat jeho názory a podřizovat se jeho vedení.

Nenechte se mýlit, autorka nenapadá muže a ani nenavádí ženy, aby muže nenáviděli. Staví se velice citlivě k tomuto odvěkému problému a s nečekanou objektivitou vyčítá ženám jejich lhostejný postoj, často vrcholící ukřivděným pocitem sebeobětování. Ukazuje ženám, že nemusí nutně splňovat míry 90-60-90 (mimochodem míry stanovené muži), aby dosáhly životního uspokojení. Stejně tak se nemusí žena vdát jen proto, aby prožila plnohodnotný život (u pračky a plotny). Nakonec autorka nejenže chápavě nahlíží do duše ženy, ale zároveň ženy nabádá, aby myslely pozitivně a nezávisle, což je zřejmě jediná cesta k plné rovnoprávnosti.

 

Knihu vydalo nakladatelství Rubico Olomouc

Článek vyšel i na: www.webmagazin.cz

 

Autor: Renata Šindelářová | neděle 16.9.2007 20:25 | karma článku: 15.88 | přečteno: 1663x


Další články blogera

Renata Šindelářová

A půjdu zase

Esoterika se rozrůstá světem, a tak jsem se jednoho dne rozhodla, že půjdu s dobou a přihlásila jsem se v rámci zachování duševního zdraví na jógu. Potřebuji si po celém dni také trochu odpočinout...

3.12.2017 v 8:09 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 502 | Diskuse

Renata Šindelářová

Podzimní náladička

Měděnec na úpatí Krušných hor v jednom z podzimních dní a nádherný výhled z Mědníku. Romantická podívaná, když do mlhy načechrané větrem zasvítí slunce...

12.11.2017 v 8:10 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 340 | Diskuse

Renata Šindelářová

Řídím. Uhněte!

Řidičák mám už 20 let, ale kilometrů jsem najezdila asi tolik, co zvládne divočejší dítě na koloběžce. Takže když se ukázalo, že ve svém novém zaměstnání budu muset řídit služební vozidlo, jásala jsem jak vegetarián nad bůčkem.

5.11.2017 v 14:10 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 691 | Diskuse

Renata Šindelářová

Čeho jsem neschopná

Ideální dovolenou si představuju jako lehátko na nádherné pláži obklopené mrazáky se zmrzlinou. Ve skutečnosti se trmácím s báglem na zádech tou nejsložitější ferratovou cestou dobývat nějakou horu.

27.10.2017 v 16:08 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Rudolf Hruboň

Legenda o bobku

Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero lesy, v jedné nejmenované obci se na zemi objevil bobek...

21.5.2018 v 21:20 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 207 | Diskuse

Jan Šik

Zvířata ve válce: Osel Murphy

Osel je považován za hloupé zvíře a proto je jeho jméno používáno jako nadávka. I osli trpěli v různých válkách a pro lidi byli neocenitelnými pomocníky, jak potvrzuje tento dojemný příběh.

21.5.2018 v 19:00 | Karma článku: 7.75 | Přečteno: 160 | Diskuse

Emrich Sonnek

Kramářova vila - nádherné výhledy na Prahu

V neděli jsem využil toho, že premiér je nejen v demisi, ale navíc taky ve Finsku a šel jsem se podívat do jeho rezidence - Kramářovy vily. Uvnitř je zakázáno fotit, takže jsem se omezil na zahradu a výhledy na Prahu.

21.5.2018 v 18:21 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 161 | Diskuse

Lukáš Müller

Boj s duševní pustinou

V dnešní době je časté, že v sobě dusíme své pocity a bojíme se o nich mluvit. Strach není na místě. Musíme svým blízkým projevovat city.

21.5.2018 v 17:40 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 114 | Diskuse

Roman Roun

Rád Vám "plivnu do tváře", pane generále Pavle

Už jsme to zažili. Přes sliby Václava Havla o vojenské suverenitě, vstoupila naše země 12. března 1999 do Severoatlantické aliance. Bez referenda, bez mandátu občanů.

21.5.2018 v 16:21 | Karma článku: 44.09 | Přečteno: 3588 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 824

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.