Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To už tak patří k našemu věku

25. 08. 2010 7:50:10
Je to už dlouho, co jsem poslala svůj první dopis. Ani si na něj nevzpomínám, ale tuším, že to nebyl ten se srdíčkem, iniciály a nesmělým textem "mám tě ráda", bylo to spíš: "Dojeli jsme dobře. Nemám bačkory. Už se těším domů." Je to ale také už dost dlouho, co jsem poslala svůj poslední dopis. Ten osobní, do obálky svěřit tajemství, zamíchat nadějemi. Není zkrátka dopisový čas. Alespoň že se zdatně vyvíjí jiné formy komunikace. A to dokonce tak strhujícím způsobem, že to zlomilo i mé tříleté blogové mlčení...

Milý Jozífku,

protože vůbec netuším, proč mě oslovuješ tímto způsobem a nemám tak jistotu, zda jsi to Ty či to nejsi Ty, odpovídám Ti úplně stejně. Ty hračičko bláznivá, vážně vůbec nerozumím tomu, proč mi prostě nenapíšeš esemesku nebo e-mail, adresu ani telefon jsem si nezměnila. Ale dobře, když si chceš hrát, budeme si hrát. Uvědomuješ si ovšem, že se takhle nikdy nedozvíš, zda si píšeš s někým, kdo se za mě jen vydává, nebo že jsem to opravdu já?

Píšeš, že se Ti stýská. To mně taky, Jozífku, hlavně po Tvém humoru, bez kterého je v mém životě trochu smutno. Ale to už tak patří k našemu věku. Začíná to být víc o vzpomínkách jak o aktivním žití. Píšeš, že jsi na práci v Itálii, ale místo abys balil po barech snědé kočky, sedíš u počítače a smolíš dopis, který třeba ani nedojde na místo určení. A já? Snažím se nemyslet na to, čím vyplním všechen ten čas, až se jednou nebudu muset starat o mámu. Zatím mám činností a také starostí víc než dost. Občas přijede Adélka s vnoučaty, a to pak už vůbec nevím, kam mám skočit dřív. Nakonec si vlastně oddychnu, když zase všichni odjedou, je tu tak nádherné ticho! Je to divný věk, tohle „mladé stáří“, či jak bych to nazvala, osmdesátník by řekl, že jsme ještě mladí, ale třicátník nás vidí jako důchodce. Nikdy jsem si ale nemyslela, že bych mohla být ráda, když odjíždí dcera do Prahy a já vím, že ji neuvidím pravděpodobně dřív jak za dva za tři měsíce.

Asi sis představoval, že Ti napíšu něco víc o sobě, o nás dvou, o našem životě. Nejsem si jistá tím, co bych měla napsat. Pro mě je to dopsaná kapitola, trochu bolestivá a trochu krásná. Samozřejmě že i krásná, nebojím se to říct, přestože jsme v ní oba udělali dost chyb. Myslíš si snad, že by to teď bylo lepší? Že jsme nějakým způsobem poučení? O tom velice pochybuji. Něco jsme snad pochopili, ale uvnitř jsme pořád stejní. A já bych opravdu nechtěla znovu prožívat všechno to zlé, tu hořkou nechuť k manželství, k lásce a nakonec i k Tobě. Než to celé prožít znovu, to raději budu jen vzpomínat.

Něco Ti ale prozradím. I když se mi tento způsob komunikace jeví jako úplná a totální pitomost, jsem docela zvědavá, za jak dlouho objevíš mou odpověď a jak zareaguješ – najdeš odvahu a zavoláš, tentokrát zcela otevřeně, ne jen „a co máma“, nebo zase před svou upřímností utečeš sem, protože tady – před očima všech! – je to jednodušší?

Můžu se sem podepsat jako kdokoliv. Můžu být Renata, stejně jako Maruška. Co myslíš, mám se podepsat jako Maruška? Skutečně věříš, že jsem to já?

Tento blogový dopis posílá Maruška svému Jozífkovi. Nezalepí obálku, ale přesto nám svěřila tajemství a myslím, že do jisté míry i zamíchala nadějemi...

Autor: Renata Šindelářová | středa 25.8.2010 7:50 | karma článku: 12.22 | přečteno: 755x

Další články blogera

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 7.29 | Přečteno: 133 | Diskuse

Renata Šindelářová

Babí léto v Orlických horách

Les plný slunce a barev, který vás donutí zastavit a pokochat se. Zemská brána, Pastviny, Říčky, Neratov. Orlické hory právě v těchto dnech.

20.10.2017 v 7:09 | Karma článku: 17.55 | Přečteno: 320 | Diskuse

Renata Šindelářová

Vodní krajina

Jak vypadá říše za zrcadlem? Stejně jako odraz na vodní hladině. Jako krajina snů. Jako jiný rozměr světa, který se tu a tam poodhalí za oponou z rákosí...

4.10.2017 v 7:14 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 171 | Diskuse

Renata Šindelářová

Sedím na Kriváni a je mi dobre

Vysokohorská turistika je na výmaz mozku, který právě nutně potřebuji, nejlepší léčebný prostředek. Zprvu se nožkám nechce, ale jakmile se dostanu do rytmu, tak jdu a jdu.

13.8.2017 v 9:41 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 334 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 7.35 | Přečteno: 164 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 21.63 | Přečteno: 742 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 232 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 299 | Diskuse

Jana Mrázková

Sednout a sednout si

Usadila mě dnes telefonicky dcera: "Sedíš si doma a k volbám nejdeš. Zdůvodňuješ to tím, že ti nikdo nesedí. Však někdo z nich třeba sedět půjde, hihi! Uvědom si, že jsi běžná seniorka, na penězích si nesedíš,

21.10.2017 v 15:13 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 272 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 11.79 Průměrná čtenost 843

Tvůrčí psaní, fotografování, dobrá nálada, meditace a sport, to jsou atomy mého těla a bity mého webu www.literarnistrom.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.