To už tak patří k našemu věku

25. 08. 2010 7:50:10
Je to už dlouho, co jsem poslala svůj první dopis. Ani si na něj nevzpomínám, ale tuším, že to nebyl ten se srdíčkem, iniciály a nesmělým textem "mám tě ráda", bylo to spíš: "Dojeli jsme dobře. Nemám bačkory. Už se těším domů." Je to ale také už dost dlouho, co jsem poslala svůj poslední dopis. Ten osobní, do obálky svěřit tajemství, zamíchat nadějemi. Není zkrátka dopisový čas. Alespoň že se zdatně vyvíjí jiné formy komunikace. A to dokonce tak strhujícím způsobem, že to zlomilo i mé tříleté blogové mlčení...

Milý Jozífku,

protože vůbec netuším, proč mě oslovuješ tímto způsobem a nemám tak jistotu, zda jsi to Ty či to nejsi Ty, odpovídám Ti úplně stejně. Ty hračičko bláznivá, vážně vůbec nerozumím tomu, proč mi prostě nenapíšeš esemesku nebo e-mail, adresu ani telefon jsem si nezměnila. Ale dobře, když si chceš hrát, budeme si hrát. Uvědomuješ si ovšem, že se takhle nikdy nedozvíš, zda si píšeš s někým, kdo se za mě jen vydává, nebo že jsem to opravdu já?

Píšeš, že se Ti stýská. To mně taky, Jozífku, hlavně po Tvém humoru, bez kterého je v mém životě trochu smutno. Ale to už tak patří k našemu věku. Začíná to být víc o vzpomínkách jak o aktivním žití. Píšeš, že jsi na práci v Itálii, ale místo abys balil po barech snědé kočky, sedíš u počítače a smolíš dopis, který třeba ani nedojde na místo určení. A já? Snažím se nemyslet na to, čím vyplním všechen ten čas, až se jednou nebudu muset starat o mámu. Zatím mám činností a také starostí víc než dost. Občas přijede Adélka s vnoučaty, a to pak už vůbec nevím, kam mám skočit dřív. Nakonec si vlastně oddychnu, když zase všichni odjedou, je tu tak nádherné ticho! Je to divný věk, tohle „mladé stáří“, či jak bych to nazvala, osmdesátník by řekl, že jsme ještě mladí, ale třicátník nás vidí jako důchodce. Nikdy jsem si ale nemyslela, že bych mohla být ráda, když odjíždí dcera do Prahy a já vím, že ji neuvidím pravděpodobně dřív jak za dva za tři měsíce.

Asi sis představoval, že Ti napíšu něco víc o sobě, o nás dvou, o našem životě. Nejsem si jistá tím, co bych měla napsat. Pro mě je to dopsaná kapitola, trochu bolestivá a trochu krásná. Samozřejmě že i krásná, nebojím se to říct, přestože jsme v ní oba udělali dost chyb. Myslíš si snad, že by to teď bylo lepší? Že jsme nějakým způsobem poučení? O tom velice pochybuji. Něco jsme snad pochopili, ale uvnitř jsme pořád stejní. A já bych opravdu nechtěla znovu prožívat všechno to zlé, tu hořkou nechuť k manželství, k lásce a nakonec i k Tobě. Než to celé prožít znovu, to raději budu jen vzpomínat.

Něco Ti ale prozradím. I když se mi tento způsob komunikace jeví jako úplná a totální pitomost, jsem docela zvědavá, za jak dlouho objevíš mou odpověď a jak zareaguješ – najdeš odvahu a zavoláš, tentokrát zcela otevřeně, ne jen „a co máma“, nebo zase před svou upřímností utečeš sem, protože tady – před očima všech! – je to jednodušší?

Můžu se sem podepsat jako kdokoliv. Můžu být Renata, stejně jako Maruška. Co myslíš, mám se podepsat jako Maruška? Skutečně věříš, že jsem to já?

Tento blogový dopis posílá Maruška svému Jozífkovi. Nezalepí obálku, ale přesto nám svěřila tajemství a myslím, že do jisté míry i zamíchala nadějemi...

Autor: Renata Šindelářová | středa 25.8.2010 7:50 | karma článku: 12.83 | přečteno: 762x

Další články blogera

Renata Šindelářová

Obdivuhodný ptačí svět

Víte, jak jsou ptáci inteligentní? Že mají sociální vazby, používají jednoduché nástroje, dokážou vyřešit hlavolam či hrát pexeso? Víte, že mnoho druhů ptáků v posledních letech vymírá?

9.2.2019 v 15:25 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 281 | Diskuse

Renata Šindelářová

Knihy mezi nebem a zemí

Pokud máte rádi knihy, které vás kromě vlastního příběhu donutí k zamyšlení; pokud se zajímáte o věci mezi nebem a zemí, možná vás potěší pár tipů na beletrii tohoto druhu. Některé již určitě znáte...

2.2.2019 v 15:07 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 226 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 16.89 | Přečteno: 415 | Diskuse

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Novacek

Hlavička jako makovička

Před lety, coby máma malého kluka s krásně kulatou hlavičkou, jsem vůbec netušila nic o plagiocefalii nebo brachycefalii. To až když ze mě ten kluk udělal babičku. Ale mám pocit, že dnešní maminky těch informací také moc nemají...

22.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 223 | Diskuse

Kateřina Karolová

Už tam budem?

Od té doby, co máme víc dětí, se s plánováním výletů moc nepářem. Prakticky vůbec. My teda, popravdě řečeno, moc nevýletujem. Mé rodičovské svědomí to sebekriticky přiznává a slibuje, že se polepší, jenže samo ví, že ne. A proč?

21.2.2019 v 20:21 | Karma článku: 29.18 | Přečteno: 991 | Diskuse

Jan Jílek

Ano, víra je nutná, leč sama víra nestačí

Ještě není poledne a už mám za sebou několik malých dobrodružství. Vyrazil jsem na kontrolu k lékaři, což znamená cestu do Bohnic z Barrandova. Tam jsem se vezl jako pán autem, zpátky MHD.

21.2.2019 v 12:06 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 483 | Diskuse

Jan Vargulič

Jarmulka, propiska a rukavička..

Pan premiér si při návštěvě Starého města v Jeruzalémě schoval do kapsy jarmulku. Nejasně - velmi nejasně - si pamatuji, že jiný náš čelný představitel (možná ještě čelnější) strčil kdesi při podpisu rovněž do kapsy propisku..

21.2.2019 v 10:19 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 285 | Diskuse

Roman Enders

Jen tak si zaletět do Říše fantasie...

Mezi řetězci hypermarketů u nás se vyskytuje jeden, jehož prodejny nejsou zdaleka tak četné, zato tam mívají různé zboží, které znám z ciziny a bývá tam daleko klidnější atmosféra.

21.2.2019 v 9:36 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 340 | Diskuse
Počet článků 53 Celková karma 12.71 Průměrná čtenost 770

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Mé knihy najdete na: www.literarnistrom.cz.

Najdete na iDNES.cz