Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neumím nepřemýšlet

8. 09. 2010 10:26:00
Někdy je to výhoda, nepřemýšlet. Skočit bungee jumping a zaječet si. Zamáčknout budíka a spát dál. Spustit se s někým, koho znám půl hodiny. Člověk si ledacos užije a může i ledacos dokázat, když nepřemýšlí nad následky. Třeba dokonce i přesvědčí svou bývalou ženu, aby si s ním dopisovala prostřednictvím blogu, tak jako se to povedlo Jozífkovi...

Milý Jozífku,

už jsem si myslela, že nenapíšeš. Vlastně jsem trochu doufala, že nenapíšeš, ale že zavoláš. Když se nestalo ani jedno, přiznám, trochu jsem v sobě trucovala. Zvlášť když jsem tušila, že odkaz na tenhle blog už máš. Takhle mě vybičovat a pak – nic!? Ale teď už vím, že jsi měl opravdu důvod a také je mi jasné, že nezavoláš. Budeš psát sem. Tak dobře, pomalu se s tím smiřuji. Co ta noha, bolí to hodně? Přeju Ti, ať se brzy uzdravíš!

Víš, to právě kvůli té nostalgii, o které se zmiňuješ, reaguji na Tvé dopisy na Milanově blogu. A také kvůli tomu, že právě tohle se mi na Tobě vždycky líbilo, ta Tvoje odhodlanost všechno vyzkoušet. (Pravda, ne pokaždé to bylo v můj prospěch, ale o tom psát nechci.) V tomhle jsi mi byl vždy inspirací, v té poněkud naivní odvaze, která je možná víc neuvážlivou ztřeštěností než skutečnou odvahou. Ale zase roztomilou ztřeštěností. Já tohle v sobě nemám. Přemýšlím hodně dopředu. Vlastně i teď si říkám, jaký má smysl tohle dopisování s Tebou a pokud to smysl nemá, proč bych to tedy měla dělat? Neumím dělat věci bez důvodu, neumím nepřemýšlet dopředu (jako Ty). Klidně se vrhneš do práce v Itálii, ačkoliv si sotva vybavíš pár německých frází. Já bych do něčeho takového nešla.

Na jak dlouho tam tu práci vůbec máš? Kdy se vrátíš do Čech? Vzhledem k tomu, že Tě neposlali s tím úrazem domů, tak asi na dlouho. Také proto je Ti tak teskno. A ptal ses Romana? Když do toho Alpce Cermis jezdí, třeba tam pojede i letos. Nevím, od kdy přesně se v Alpách lyžuje, ale možná že v říjnu už ano, jenomže to zase vy tam už těžko budete něco betonovat. Jedině že bys tam měl té práce víc.

Ve svém dopise se ptáš na Renatu. Ne, není to kolegyně z umělecké školy, ale je pravda, že zájem o tanec máme společný. A nejen to. Ráda bych Ti o ní napsala něco víc, ale přijde mi to hloupé, takhle veřejně. Nemůžu si na to zvyknout, že píšu Tobě a přitom zároveň i všem lidem, kteří tenhle příspěvek otevřou. Možná si časem zvyknu. A možná že budu až do samého konce doufat, že Tě tahle hra přestane bavit a Ty prostě zvedneš telefon...

Maru

Nepřemýšlet. Vždycky to neznamená jen si užít. Nepřemýšlet, to je také vsadit víc, než kolik skutečně mám. Fetovat. Lhát kvůli zamaskování nevěry. Dennodenně si přivolávat infarkt kouřením. Vztekat se. Dát hudlana svému milovaného papouškovi s ptačí chřipkou. A to už se nedá říct, že by si jeden ten život užíval.

Maruška nepřemýšlet neumí. Považuje to za svou slabost, protože se neumí dost odvázat, ale nemělo by to tak vlastně spíš být správně?

Autor: Renata Šindelářová | středa 8.9.2010 10:26 | karma článku: 13.04 | přečteno: 1251x


Další články blogera

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 215 | Diskuse

Renata Šindelářová

Netrubte, troubové!

Proč bůh vymyslel klakson? Nejspíš proto aby troubové v autech na sebe mohli upozorňovat. Pořád někdo tak strašně spěchá!

11.8.2018 v 14:40 | Karma článku: 19.28 | Přečteno: 594 | Diskuse

Renata Šindelářová

Expozice in vivo

Prý když se chcete zbavit nějaké fobie, jedna z metod, jak s ní zamávat, je úmyslně se vystavit právě té situaci, které se tak obáváte. Expozice in vivo, nazývají to odborníci. Tak jsem si to tedy na vlastní kůži vyzkoušela.

10.7.2018 v 17:12 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 178 | Diskuse

Renata Šindelářová

Fuerteventurské pobřeží

Dlouhé písčité pláže, zářící slunce a neustále funící vítr, to je typická Fuerteventura. V květnu nádherně poloprázdná, i když o to chladnější. Nevadí, na výlet kolem pobřeží nám alespoň zapózují i mraky.

19.6.2018 v 17:31 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 324 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Duch zákona

Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. (Lukáš 18,22+23)

21.9.2018 v 21:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Jan Jílek

Význam slov a gest

Občas si čtu blogy lidí, kteří mají velkou karmu a čtenost. Zajímá mne, z jakého důvodu a co dělají jinak. Koho se snaží oslovit a čím oslovují?

21.9.2018 v 17:41 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 219 | Diskuse

Jan Jílek

Šaty co jsou šik a sexy

Pátek, dovolená, bigbít, Olympic mi hraje, slunce svítí, prý od zítra bude pršet a foukat vítr. Dobře nám tak. Takže si mohu s Olympicem skoro na konci léta zazpívat.

21.9.2018 v 12:48 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 386 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Čím si zasloužím nebe?

Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ (Lukáš 18,18)

20.9.2018 v 21:31 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jan Jílek

Prsa na volno

Jedno z asertivních práv, je právo říci: „Já nevím.” Ono právo mi poskytuje možnost dát najevo, že nemám potřebu vědět vše a zabývat se vším, co si kdo myslí, že bych se tím zabývat měl.

20.9.2018 v 10:54 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 814 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 791

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz