Neumím nepřemýšlet

8. 09. 2010 10:26:00
Někdy je to výhoda, nepřemýšlet. Skočit bungee jumping a zaječet si. Zamáčknout budíka a spát dál. Spustit se s někým, koho znám půl hodiny. Člověk si ledacos užije a může i ledacos dokázat, když nepřemýšlí nad následky. Třeba dokonce i přesvědčí svou bývalou ženu, aby si s ním dopisovala prostřednictvím blogu, tak jako se to povedlo Jozífkovi...

Milý Jozífku,

už jsem si myslela, že nenapíšeš. Vlastně jsem trochu doufala, že nenapíšeš, ale že zavoláš. Když se nestalo ani jedno, přiznám, trochu jsem v sobě trucovala. Zvlášť když jsem tušila, že odkaz na tenhle blog už máš. Takhle mě vybičovat a pak – nic!? Ale teď už vím, že jsi měl opravdu důvod a také je mi jasné, že nezavoláš. Budeš psát sem. Tak dobře, pomalu se s tím smiřuji. Co ta noha, bolí to hodně? Přeju Ti, ať se brzy uzdravíš!

Víš, to právě kvůli té nostalgii, o které se zmiňuješ, reaguji na Tvé dopisy na Milanově blogu. A také kvůli tomu, že právě tohle se mi na Tobě vždycky líbilo, ta Tvoje odhodlanost všechno vyzkoušet. (Pravda, ne pokaždé to bylo v můj prospěch, ale o tom psát nechci.) V tomhle jsi mi byl vždy inspirací, v té poněkud naivní odvaze, která je možná víc neuvážlivou ztřeštěností než skutečnou odvahou. Ale zase roztomilou ztřeštěností. Já tohle v sobě nemám. Přemýšlím hodně dopředu. Vlastně i teď si říkám, jaký má smysl tohle dopisování s Tebou a pokud to smysl nemá, proč bych to tedy měla dělat? Neumím dělat věci bez důvodu, neumím nepřemýšlet dopředu (jako Ty). Klidně se vrhneš do práce v Itálii, ačkoliv si sotva vybavíš pár německých frází. Já bych do něčeho takového nešla.

Na jak dlouho tam tu práci vůbec máš? Kdy se vrátíš do Čech? Vzhledem k tomu, že Tě neposlali s tím úrazem domů, tak asi na dlouho. Také proto je Ti tak teskno. A ptal ses Romana? Když do toho Alpce Cermis jezdí, třeba tam pojede i letos. Nevím, od kdy přesně se v Alpách lyžuje, ale možná že v říjnu už ano, jenomže to zase vy tam už těžko budete něco betonovat. Jedině že bys tam měl té práce víc.

Ve svém dopise se ptáš na Renatu. Ne, není to kolegyně z umělecké školy, ale je pravda, že zájem o tanec máme společný. A nejen to. Ráda bych Ti o ní napsala něco víc, ale přijde mi to hloupé, takhle veřejně. Nemůžu si na to zvyknout, že píšu Tobě a přitom zároveň i všem lidem, kteří tenhle příspěvek otevřou. Možná si časem zvyknu. A možná že budu až do samého konce doufat, že Tě tahle hra přestane bavit a Ty prostě zvedneš telefon...

Maru

Nepřemýšlet. Vždycky to neznamená jen si užít. Nepřemýšlet, to je také vsadit víc, než kolik skutečně mám. Fetovat. Lhát kvůli zamaskování nevěry. Dennodenně si přivolávat infarkt kouřením. Vztekat se. Dát hudlana svému milovaného papouškovi s ptačí chřipkou. A to už se nedá říct, že by si jeden ten život užíval.

Maruška nepřemýšlet neumí. Považuje to za svou slabost, protože se neumí dost odvázat, ale nemělo by to tak vlastně spíš být správně?

Autor: Renata Šindelářová | středa 8.9.2010 10:26 | karma článku: 13.34 | přečteno: 1256x

Další články blogera

Renata Šindelářová

Obdivuhodný ptačí svět

Víte, jak jsou ptáci inteligentní? Že mají sociální vazby, používají jednoduché nástroje, dokážou vyřešit hlavolam či hrát pexeso? Víte, že mnoho druhů ptáků v posledních letech vymírá?

9.2.2019 v 15:25 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 281 | Diskuse

Renata Šindelářová

Knihy mezi nebem a zemí

Pokud máte rádi knihy, které vás kromě vlastního příběhu donutí k zamyšlení; pokud se zajímáte o věci mezi nebem a zemí, možná vás potěší pár tipů na beletrii tohoto druhu. Některé již určitě znáte...

2.2.2019 v 15:07 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 226 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 16.89 | Přečteno: 415 | Diskuse

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Nemám rád, když se do umění plete politika

Být v pracovní neschopnosti má tu výhodu, že sice nejsem plně fit, do toho mám ještě daleko, ale na druhou stranu, mohu se ráno v pět probudit, chvíli si číst chytré knihy, mám chytrých knih mraky.

22.2.2019 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Anna Novacek

Hlavička jako makovička

Před lety, coby máma malého kluka s krásně kulatou hlavičkou, jsem vůbec netušila nic o plagiocefalii nebo brachycefalii. To až když ze mě ten kluk udělal babičku. Ale mám pocit, že dnešní maminky těch informací také moc nemají...

22.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 10.69 | Přečteno: 244 | Diskuse

Kateřina Karolová

Už tam budem?

Od té doby, co máme víc dětí, se s plánováním výletů moc nepářem. Prakticky vůbec. My teda, popravdě řečeno, moc nevýletujem. Mé rodičovské svědomí to sebekriticky přiznává a slibuje, že se polepší, jenže samo ví, že ne. A proč?

21.2.2019 v 20:21 | Karma článku: 29.64 | Přečteno: 1025 | Diskuse

Jan Jílek

Ano, víra je nutná, leč sama víra nestačí

Ještě není poledne a už mám za sebou několik malých dobrodružství. Vyrazil jsem na kontrolu k lékaři, což znamená cestu do Bohnic z Barrandova. Tam jsem se vezl jako pán autem, zpátky MHD.

21.2.2019 v 12:06 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 487 | Diskuse

Jan Vargulič

Jarmulka, propiska a rukavička..

Pan premiér si při návštěvě Starého města v Jeruzalémě schoval do kapsy jarmulku. Nejasně - velmi nejasně - si pamatuji, že jiný náš čelný představitel (možná ještě čelnější) strčil kdesi při podpisu rovněž do kapsy propisku..

21.2.2019 v 10:19 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 286 | Diskuse
Počet článků 53 Celková karma 12.71 Průměrná čtenost 770

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Mé knihy najdete na: www.literarnistrom.cz.

Najdete na iDNES.cz