Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jaké jsou ženy s krátkými nehty?

19. 11. 2010 8:30:00
To se dozvíte ve stejnojmenné knize Josefa Pepsona Snětivého, o které se Miloň Čepelka vyjádřil takto: "Inteligentní a vtipná četba... Pro někoho snad i pohoršující. A taky trochu důkaz pomalého, ale jistého mletí božích mlýnů."

Ano, i tak by se to dalo říct. Ženy s krátkými nehty jsou společenským románem ze současnosti, v němž se erotická lechtivost vtipně snoubí jak s novotvary, nad kterými by se potěšil kdekterý jazykovědec ("lezbedné holky"), tak s poetikou, která je do textu buď propašována metaforicky laděným odborným výrazivem ("nejspíš citová deflace a recese středního věku") nebo servírována přímo na stříbrném podnose ("modřanská noc oblékla sídliště do černé sítě, která alespoň trochu zlidští jeho hrany"). Tento autorův originální styl vyjadřování je rozhodně jeho nejsilnější zbraní, která upoutá a pobaví.

Dějový spád má spíš průměrnou křivku, ale i když se nedá právě hovořit o napětí, nechybí tu moment překvapení a navíc příjemnou dávku vzrušení doplňuje erotika.

Hlavní postavou románu je spisovatel, nakladatel a hudebník Martin Lipavský, jehož popis se očividně významně podobá samotnému autoru díla Josefu Snětivému a který na jedné z právě probíhající série besed také prozradil, že ho k napsání knihy dovedla skutečná událost, a to když se na křtu jeho románu objevily ženy jeho života – a tak přesně román začíná. Na křtu knihy Martina Lipavského se objevily ženy tři: hrdinova bývalá milenka Dagmar, bývalá manželka Jolana a dlouholetá přítelkyně Sabina, po jejímž útočišti (protože napsat „náruči“ by bylo nepřesné) Martin drahnou dobu bez kýženého úspěchu touží.

Těžko říci, jak to bylo ve skutečnosti, ale v románě se tímto křtem spouští celá série událostí, během nichž se Martin zamotá v klubku svých milostných avantýr a zároveň se dostane až do existenčních nesnází (což snáší kupodivu s až neuvěřitelným klidem). Trochu dráždivě působí na ženskou duši nerozluštitelnost Martinovy povahy, neboť ten se i přes svou sexuální rozháranost hlásí k citové stálosti. Mnohem přímočarejší jsou povahy tří žen, jež ač možná líčeny podle skutečnosti, představují nepředstavitelné: tři dokonalé krásky. Ale budiž. Chce-li autor tři krásky vedle sebe, má je mít. Ve filmech to není jinak.

Můj celkový dojem z románu je proto kladný. Splňuje mou současnou představu dobrého čtiva. PS: A protože je to čtivo lechtivé, mám ještě jedno doporučení na závěr: nejlépe se bude číst ve dvou! Nebo ve třech...?

Autor: Renata Šindelářová | pátek 19.11.2010 8:30 | karma článku: 12.88 | přečteno: 2090x


Další články blogera

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 215 | Diskuse

Renata Šindelářová

Netrubte, troubové!

Proč bůh vymyslel klakson? Nejspíš proto aby troubové v autech na sebe mohli upozorňovat. Pořád někdo tak strašně spěchá!

11.8.2018 v 14:40 | Karma článku: 19.28 | Přečteno: 594 | Diskuse

Renata Šindelářová

Expozice in vivo

Prý když se chcete zbavit nějaké fobie, jedna z metod, jak s ní zamávat, je úmyslně se vystavit právě té situaci, které se tak obáváte. Expozice in vivo, nazývají to odborníci. Tak jsem si to tedy na vlastní kůži vyzkoušela.

10.7.2018 v 17:12 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 178 | Diskuse

Renata Šindelářová

Fuerteventurské pobřeží

Dlouhé písčité pláže, zářící slunce a neustále funící vítr, to je typická Fuerteventura. V květnu nádherně poloprázdná, i když o to chladnější. Nevadí, na výlet kolem pobřeží nám alespoň zapózují i mraky.

19.6.2018 v 17:31 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 324 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Kvapil

Vlastenecká o sirotcích a minulosti

Básnička jedna taková, co mě včera večer napadla, když sledoval jsem v televizi chobotnici, jak má dlouhá chapadla.

21.9.2018 v 10:04 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 316 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Patnáct haiku pro očistu duše

Když tady stále čtu, kam se Česko, Evropa, svět a lidstvo řítí, jak nás zlikviduje islám, jak nám odtikávají poslední chvíle, než nás zničí klimatické změny, v kontrastu s tím mám chuť na něco prostého, jako jsou třeba haiku.

20.9.2018 v 21:24 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 227 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

Nebojím se imigranta ,kterého neznám ....

nebo vlastně jo ? ....A kdo má vlastně pravdu a lze jí vůbec najít a je potřeba ji hledat ? Nevím ,ale za sebe říkám ANO ,jsem pro ,aby čr byla jak západní mocnosti a pomohla lidem v nouzi.

20.9.2018 v 12:24 | Karma článku: 5.68 | Přečteno: 699 | Diskuse

Jan Jurek

Vytčený cíl, který se může splnit … anebo taky ne

Při výjezdu z Prahy se zastaví na místě, kde se může občerstvit. Dá si své oblíbené menu. Ne příliš zdravé, ale chutné a povzbuzující s trochou Coly, kterou jinak vůbec nepije. Když se vrátí k autu, z ničeho nic se jen tak dívá

20.9.2018 v 8:40 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 207 | Diskuse

Martin Novotný

Retrospektiva (povídka)

Ta krajina ve mě probouzela fascinaci i hrůzu. Nad rozlehlými travnatými kopci, na nichž se rozprostíral les, svítil na potemnělé bezhvězdné obloze krvavě rudý měsíc...

19.9.2018 v 17:00 | Karma článku: 3.22 | Přečteno: 125 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 791

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz