Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sedím na Kriváni a je mi dobre

13. 08. 2017 9:41:13
Vysokohorská turistika je na výmaz mozku, který právě nutně potřebuji, nejlepší léčebný prostředek. Zprvu se nožkám nechce, ale jakmile se dostanu do rytmu, tak jdu a jdu.

A připomínám spíš robota než člověka, zapomínám na všechno. Z pórů mi stříká pot, od nohou se mi kouří, hlava se postupně vyprazdňuje...

Když si uvědomím, že přemýšlím, soustředím se na přítomnost, jít a dýchat, dýchat a jít, poslouchat štěbetání ptáčků. Je to fajn, ale že jsem to ještě pořád dělala špatně, mi dojde až ve chvíli, kdy mi do myšlenek vhučí vodopád. Celou dobu tu byl, ale až teď přehlušil morybundus v mé mysli. Až teprve teď jsem opravdu tady. Jdu.Cítím každý kámen na cestě, vnímám tetelení vzduchu, slyším každou mušku v okolí kilometru. Je to nádhera, být! Smočit kouřící nohy v ledové vodě horského potoka. Nechat jehličky chladu, aby otupily únavu. Přírodní analgetikum zadarmo. Chtěla bych tu zůstat navěky!

A pak to začne. Výtrysk tvořivých nápadů. Letí kolem mne jako komety, které mohu a nemusím zachytit. Všechny problémy se s nimi dají vyřešit. Najednou jsou všechny starosti tak titěrné, tak jednoduché. V tomhle okamžiku přesně vím, jak na ně, jak se k nim postavit, jak se jich nebát. Právě tady, uprostřed hor, v kaluži potu, mi to všechno dojde. Že nejde o to, jak je problém zásadní, ale o to, jak se k němu postavím. Žádná situace není tak strašná jako to, co si o ní myslíme.

O kousek výš cesta končí ve sněhu. Trochu to klouže, musím dávat pozor, soustředím se. Pak přichází kolmá stěna s řetězy. Cože? Tudy? Zapomněla jsem si padák! Ale nestěžuju si, zvládnu to stejně jako všichni ostatní. Až nahoře, když to mám za sebou, mi dojde, že na řetězech jsem skutečně nemyslela na nic víc, než kam bezpečně položit nohu. Jestli někdo nevypne na túře, vybral si moc snadný terén. V náročném terénu to jde úplně samo. Totální výmaz lebky. Myslím, že mi šlo vidět skrz.

Dobýváme vrcholy. Pro někoho důležité, pro jiného součástí cesty. Patřím do té druhé skupiny. Užívám si každý kilometr, každý zajímavý výhled. Je to nádhera a cestou prožívám jen jedinou nepříjemnost. Bzučení kolem mé hlavy. Stresík už to není, ten už odbzučel, zato mouchy se k nám slétají na mejdan. Voníme jim potem. Nemůžeme se ani na chvíli zastavit, aniž by se kolem nás nesrotila celá letka. Nebaví mě pořád mávat rukama. Moc by se mi hodily delší uši, kterými bych ty mršky mohla odhánět. Uvážu dva culíky – a je to.

Poslední den stoupáme na Kriváň. Je to dřina. Nejdřív lezeme po dvou, pak po čtyřech. Milosrdný mrak nás ovšem přikrývá stínem a když se vyšplháme konečně až nahoru, mrak se dobromyslně vznese výš, aby nám dovolil se za odměnu pokochat. Fíha!Všechno je odtud tak mrňavoučké, jako by to ani nebyl náš lidský svět. Tam dole bydlí tvorové menší než mravenci. Vidět je lze snad jen pod mikroskopem. Tak takhle titěrní jsme! Jen bezvýznamné tečky v obrovském nádherném světě plném barev a tvarů. Snad pořád bude hodně těch, kteří dojdou až sem a také se s láskou podívají dolů. A také do sebe, říkám si, protože tam to celé začíná i končí. U prázdné mysli očištěné přírodou.

Převzato z: www.literarnistrom.cz, autor fotografií: Libor Šindelář

Autor: Renata Šindelářová | neděle 13.8.2017 9:41 | karma článku: 15.30 | přečteno: 390x


Další články blogera

Renata Šindelářová

Expozice in vivo

Prý když se chcete zbavit nějaké fobie, jedna z metod, jak s ní zamávat, je úmyslně se vystavit právě té situaci, které se tak obáváte. Expozice in vivo, nazývají to odborníci. Tak jsem si to tedy na vlastní kůži vyzkoušela.

10.7.2018 v 17:12 | Karma článku: 6.37 | Přečteno: 154 | Diskuse

Renata Šindelářová

Fuerteventurské pobřeží

Dlouhé písčité pláže, zářící slunce a neustále funící vítr, to je typická Fuerteventura. V květnu nádherně poloprázdná, i když o to chladnější. Nevadí, na výlet kolem pobřeží nám alespoň zapózují i mraky.

19.6.2018 v 17:31 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 307 | Diskuse

Renata Šindelářová

A půjdu zase

Ezoterika se rozrůstá světem, a tak jsem se jednoho dne rozhodla, že půjdu s dobou a přihlásila se v rámci zachování duševního zdraví na jógu. Potřebuji si po celém dni také trochu odpočinout...

3.12.2017 v 8:09 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 523 | Diskuse

Renata Šindelářová

Podzimní náladička

Měděnec na úpatí Krušných hor v jednom z podzimních dní a nádherný výhled z Mědníku. Romantická podívaná, když do mlhy načechrané větrem zasvítí slunce...

12.11.2017 v 8:10 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 353 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Tichý(Bnj)

EU nám zabíjí skřivánka!

Mám rád Evropu jako kontinent, jehož je má domovina součástí, dokonce srdcem. Evropa končí na Urale, EU je jen část Evropy.

15.7.2018 v 21:21 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 267 | Diskuse

Henrieta Krehaková

Poslanie

Ježiš po krste v jordane odišiel na púšť kde sa pripravoval na svoje poslanie ,bol tam spojený zo svojím otcom ktorý mu dával silu aby zvladol to prečo prišiel na svet ,cele tie dni nič nejedol už cítil unavu ale ovladol chcel byt

15.7.2018 v 15:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Bez pokání zahyneš

Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?“

14.7.2018 v 21:31 | Karma článku: 14.50 | Přečteno: 164 | Diskuse

Regina Karasová

Libuška a Miluška

Ztratit mámu je vždycky velice emotivní. Loni nám umřely obě babičky hned po sobě. Na rozloučenou jsme měli jen pár dnů. A o tom loučení to je. Laskavé i dojemné vzpomínky i o té náhodě, která to vše odstartovala.

14.7.2018 v 20:36 | Karma článku: 20.68 | Přečteno: 321 | Diskuse

Jan Jílek

Tak se mi zdá

Objevil jsem něco úžasného, díky České televizi. Objevil jsem město Sefar v jižním Alžíru. Jak je vidět, člověk se pořád učí. Vím o Altamiře, ale takovém pokladu jakým je Sefar, jsem do dnešního dne, neměl ani tušení.

14.7.2018 v 19:01 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 337 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 803

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz