Řídím. Uhněte!

5. 11. 2017 14:10:58
Řidičák mám už 20 let, ale kilometrů jsem najezdila asi tolik, co zvládne divočejší dítě na koloběžce. Takže když se ukázalo, že ve svém novém zaměstnání budu muset řídit služební vozidlo, jásala jsem jak vegetarián nad bůčkem.

Každá cesta je pro mě silný adrenalinový zážitek. Úplně stejně jako jízda na horské dráze, jenom neblinkám. Ale ten strach v mých útrobách, než vyjedu, to je termitiště možností, co všechno se mi může stát: ulomím si podpatek o pedál, probourám se do nádrže fekálního vozu, přejedu policajta na přechodu pro chodce, budu navěky bloudit v holešovických jednosměrkách, omylem zacouvám do proskleného vchodu České národní banky a další podobné řidičské noční můry...

Abych se alespoň částečně svého strachu zbavila, pečlivě si každou jízdu plánuju: nanečisto si projedu cestu na street view, zjistím otevírací dobu všech obchodní center cestou, pak zkontroluju stav auta – hlavně jestli jsou doplněny žvýkačky a zda rtěnka přežila to poslední vedro.

Druhý den raději vyrážím o půl hodiny dřív. Ještě že tak. Na silnicích je totální blázinec, všechno je úplně jinak. Všimla jsem si toho už po pár kilometrech, ale teď mám jistotu. Street view je na starou belu, tady v té zatáčce by měl stoprocentně jet tmavě modrý náklaďák, pamatuju si to přesně, snažila jsem se včera vyluštit nápis na jeho korbě. Místo něho se tu řítí žlutej cyklista. Sakra, to zas budu mít zpoždění, zatím se bojím předjíždět. Jízda je to ale přesto příjemná, ostatní řidiči mě vesele zdraví blikáním, někteří i troubí. Oplácím jim pozdravy a mám z toho dobrý pocit.

Na benzínce prekérka. Jediný volný stojan je ten vpravo, tak se tam hrnu. Jenomže ejhle, abych mohla použít pistoli pro kamiony, potřebovala bych nejdřív k tomu víčku od nádrže granát. Tak co teď, budu muset vycouvat a zajet jinam. Potím se jak zimní medvěd na výletě v Egyptě, všichni na mě čumí, na blondýnu. Áále! Poklesne jim čelist, že se trefím, nic nezbourám, natankuju a dokonce zaplatím kartou s pinem (na první pokus!) za správný stojan. Jsem prostě úžasná! Všichni zírejte! Nesu se zpátky, po červeném koberci, klapající podpatky hustě dotváří atmosféru, sednu si a ... doprčic. Vlezla jsem si automaticky na místo spolujezdce, jak jsem zvyklá. No, dobrá, budu tedy chvíli předstírat, že cosi hledám v přihrádce palubní desky a jakmile se uklidním já i všichni ostatní, nenápadně si přelezu na místo řidiče. OK? Cestou rozdám pár úsměvů fandícím fotografům a pokračuji v jízdě.

Cyklista mezitím ujel, už mě nezdržuje, tak cesta pěkně odsýpá. V pořádku se vracím domů. Hurá, přežila jsem! Je to úžasná euforie, když se mi podaří trefit zase domů. Zpočátku jsem to měla s policejním doprovodem, ale teď už jsem velká holka. Řidička!

Autoři fotografií: coolunit (pixabay.com), Adriana Šindelářová

Vydáno již na: seniortip.cz

Autor: Renata Šindelářová | neděle 5.11.2017 14:10 | karma článku: 16.74 | přečteno: 710x


Další články blogera

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 226 | Diskuse

Renata Šindelářová

Netrubte, troubové!

Proč bůh vymyslel klakson? Nejspíš proto aby troubové v autech na sebe mohli upozorňovat. Pořád někdo tak strašně spěchá!

11.8.2018 v 14:40 | Karma článku: 19.29 | Přečteno: 599 | Diskuse

Renata Šindelářová

Expozice in vivo

Prý když se chcete zbavit nějaké fobie, jedna z metod, jak s ní zamávat, je úmyslně se vystavit právě té situaci, které se tak obáváte. Expozice in vivo, nazývají to odborníci. Tak jsem si to tedy na vlastní kůži vyzkoušela.

10.7.2018 v 17:12 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 181 | Diskuse

Renata Šindelářová

Fuerteventurské pobřeží

Dlouhé písčité pláže, zářící slunce a neustále funící vítr, to je typická Fuerteventura. V květnu nádherně poloprázdná, i když o to chladnější. Nevadí, na výlet kolem pobřeží nám alespoň zapózují i mraky.

19.6.2018 v 17:31 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 328 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Nenávist, která zabíjí

„Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘ A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ (L 20,14)

18.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 5.62 | Přečteno: 118 | Diskuse

Brigita Tóthová

Šedá myš

Málem jsem na ni šlápla. Šla jsem zasněným krokem polo rozbitou cestou, která vede kolem místa, kde pravidelně potkávám srnku, ledabyle se povalující na trávě.

18.10.2018 v 5:24 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 287 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.61 | Přečteno: 235 | Diskuse

Petra Šmídová

Za štěstím do Vídně

Před pár lety jsem se poprvý vydala do Vídně, do města sachru, předraženýho parkování a důchodců. Strašně jsem se zamilovala. Nejen do Vídně, ale i ve Vídni. Nic z toho nebylo, ale já se i tak přestěhovala.

17.10.2018 v 17:22 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 589 | Diskuse

Martin Businský

Žaludek a trávení.

Jak podpořit žaludek a trávení? Zařaďte prvky z tradiční čínské medicíny do Vašeho života a podpořte tak Vaše trávení.

17.10.2018 v 15:51 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 792

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz