Srdce naruby

29. 07. 2007 18:24:49
Povídka ze sbírky Rozcestí ve tmě.

Je už půl páté a on nikde. Kde se mohl tak zdržet? To si myslí, že na něho budu celý život jen čekat? A ani nezavolá! Před hodinou mi poslal zprávu, že už ta porada končí, to se tedy nemusel namáhat. Kdyby porada skončila, musel by být už dávno doma. Co se mu asi stalo? Co by se mu stalo, určitě je zase s ní. S ní! S tou mrchou, co za ní pořád chodí! Jako by nestačilo, že si posílají esemesky. Moc dobře o tom vím, že to dělají. Pokaždé se tak provinile tváří, když drží telefon v ruce. A všechny došlé zprávy hned maže. Snaží se být nenápadný, chce to skrývat, ale přede mnou nic neutají. Nic! Hned jak přijde, podívám se mu do kapes. Tak jsem ho už jednou odhalila. Tentokrát se mi to třeba podaří zas a už se nebude tvářit jako neviňátko. Zamávám mu před očima účtem z květinářství nebo kondomem – ne, to bolí, takhle nemůžu přemýšlet. Možná k sobě mají blízko, ale tohle ne. Tohle by mi neudělal. Ne podruhé. To ona! Ona za to může! Svádí ho! Však vím, jak to je. Stačí jen pár správných slov, doteků a chlapi jsou hned celí paf. Nevěrníci! Kolik takových jsem měla v posteli, než jsem se vdala! A ona? Je rozvedená, sama a nezáleží jí na tom, komu svým chováním ublíží, nestydí se za svou promiskuitu. Klidně bude chlapy střídat jako ponožky, klidně před nima roztáhne nohy a bude úmyslně co nejvulgárnější a jim se to bude líbit, pitomcům, jsou tak průhlední! I on! Nechá se, zpitomí, bude se za ní táhnout jako pes za hárající fenou! Už je zase o deset minut víc. Zavolám mu! Ne! To už jsem dělala. Zavolám jí! Ano! To je ono! Její číslo přece mám, znám ho zpaměti, tak často na něj musím myslet, tak často se snažím vytušit, jestli to je ono, které vyťukává na své klávesnici! Už to zvoní. Snad to zvedne. Zeptám se jí přímo. Žádné okolky, to ji překvapí. Hmm. Je ještě pitomější, než jsem si myslela. Zapírá ho. Zapírá, že by u ní někdy byl. Copak si vážně myslí, že jsem tak naivní? Že do ní nevidím? Ale ať si trhne, všechno jí to povím pěkně od srdce, že je to děvka a tahá se s tátou od dvou dětí, měla by se stydět! No a co, že mi s tím práskla? Aspoň vím, že to má účinek. Naštvala se! Chachá! Alespoň nejsem sama, kdo má špatnou náladu, dobře jí tak! Pomsta bude ještě sladší, jestli ho okamžitě nepošle domů. To teprve uvidí, co jí udělám! To si za rámeček nedá! A vlastně, co bych čekala? Udělám to hned. Připojím se na internet a... Chachacha! Chce cizí chlapy? No dobře, tak je bude mít! Není nic snazšího. Pěkně dáme inzerátek, vložíme telefonní číslo, paráda. Najde se konečně někdo, kdo mě uspokojí? To je na ní jak ušitý! Chacha! Perfektní! Dokonalé! Ááách, takhle báječně jsem se už dlouho necítila. Teď se bude potit ona a já hodím nohy na stůl a budu se jen smát a smát. Už nikdy mi nesáhne na mýho chlapa, nikdy! Bude se mě bát! Bude mě prosit! A jeho bude nenávidět! To je úžasný pocit! Proč mě to nenapadlo dřív? Měla jsem to udělat dávno, nevím, proč jsem se zdržovala těmi pitomými dopisy. To k ničemu nebylo. Roztrhala je a zapomněla na ně. Na tohle ale nezapomene! Na tohle ne! A když bude třeba, ještě přitvrdím, zveřejním celou její adresu, bude mít doma všechny nadržený ptáky z celý republiky!

Kamilo!? Jsi doma?“

Tak hurá! Účinkuje to! Já věděla, že nakluše hned, jak zavolám. Neříkala jsem to? „Ahoj, miláčku!“

Ahoj! No ne, ty máš dneska výbornou náladu! Vyhrála jsi v loterii nebo co? Ale to je jedno, hlavně že se nezlobíš, že jsem se zpozdil. To víš, že nevadí, že jsi volala. Pořád jsem doufal, že to stihnu dřív. Oni šli z tý schůze všichni rovnou na pivo, víš, tak jsem tam musel aspoň na jedno s nima, abych netrhal partu. Ne, nemám účtenku, všechno se to psalo dohromady. Já vím, že to tak nemyslíš. Ty jsi moje roztomilá žárlivá holčička. Ale cením si toho, že i když žárlíš, neděláš mi kdovíjaký scény. Prostě se zeptáš, já ti to vysvětlím a je to. Jsem spokojený muž. Mám doma upravenou, usměvavou ženušku, čisté děti a na kamnech uvařeno. Nemám já se jako Bůh? Nepřeháním, vážně. A navíc jsi úžasně sexy! Cože? Proč myslíš, že je sexy? Aha, tak proto ti vadí, když jí někdy volám. Má to teď, holka, těžký, ale zvládne to. Já vím, jsi hodná, že mi to toleruješ. Vždyť jí také volám jen občas, z přátelské slušnosti. Je to moc milá holka, víš? Ale ty jsi taky moc milá holka! Ne, tak jsem to nemyslel, ty jsi samozřejmě víc než milá holka. Ano, lásko, já si teď na chvíli sednu k televizi, jo? Nevíš, kdy přijdou děti? Vážně? Tak to máme zbytek večera volno, viď? To víš že jo, kočičko, udělám ti to tak, že při orgasmu zboříš barák. Ne, nejsem unavený, proč bych měl být unavený? Ano, sedím u televize, protože jsem v útlumu, ale stačí mi půl hodiny a jsem zase v plné síle! Dobře. Uvař mi něco dobrého.“

Tak v plné síle, jo? Hajzl jeden! On si snad vážně myslí, že mu to všechno žeru! Jasně, že mi to udělá tak, že zbořím barák! Co jiného mu taky zbývá? Přece nepřizná, že už nemůže, protože už to narval do ní! Blbec! Myslí si, jak mě pěkně ovládá! Ale to se mýlí, frajírek! Bude tancovat podle mých not! Všechno si to pěkně odpyká, každý svůj hřích, i ty, na které jen pomyslel. Vrátím mu to! Přísahám, že mu to jednoho dne všechno vrátím!

Autor: Renata Šindelářová | neděle 29.7.2007 18:24 | karma článku: 9.87 | přečteno: 659x

Další články blogera

Renata Šindelářová

Obdivuhodný ptačí svět

Víte, jak jsou ptáci inteligentní? Že mají sociální vazby, používají jednoduché nástroje, dokážou vyřešit hlavolam či hrát pexeso? Víte, že mnoho druhů ptáků v posledních letech vymírá?

9.2.2019 v 15:25 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 281 | Diskuse

Renata Šindelářová

Knihy mezi nebem a zemí

Pokud máte rádi knihy, které vás kromě vlastního příběhu donutí k zamyšlení; pokud se zajímáte o věci mezi nebem a zemí, možná vás potěší pár tipů na beletrii tohoto druhu. Některé již určitě znáte...

2.2.2019 v 15:07 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 226 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 16.89 | Přečteno: 415 | Diskuse

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Biafra a my

Nevím kolik z vás tuší kde je Biafra a co to vlastně je. Stručně řečeno, Republika Biafra byl státní útvar existující v letech 1967 -1970 na jihovýchodě Nigérie potlačený federálními jednotkami. A jaké to má spojení s námi Čechy?

22.2.2019 v 11:02 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 267 |

Bohumila Truhlářová

Za nabídku pomoci obětem sexuálního zneužití duchovními vyhazov z práce

Muž byl vyhozen z funkce církevního soudce – a jeho provinění je vskutku do nebe volající: chtěl pomáhat obětem sexuálního zneužití duchovními.

22.2.2019 v 10:45 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 148 | Diskuse

Marek Valiček

Čekáte na mě? Tak pojďte, udělám vás oba najednou.

Reklamoval jsem u České pošty moje peníze. Poslaná suma měla dorazit do tří dnů na místo určení, ale i po deseti dnech peníze někde trajdaj. Přesto poště srdečně děkuji za vzniklé (ne)příjmenosti.

22.2.2019 v 10:28 | Karma článku: 25.01 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jana Slaninová

Stříbrné pupeční šňůry aneb V zajetí mobilních spárů

Kdysi se rodiče museli spolehnout na slovo svého potomka, že bude doma v určitý čas. Když nebyl, většinou byla odměna jistá "pětadvacet na dvě půlky". Doba (z)mobilizovaná, je tak trochu hysterická.

21.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 442 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Tati, nechci už kulhat!

„Tati, chci tančit, chci cvičit, chci normálně chodit,“ řekla jsem tátovi v mých osmi letech. Tento příběh je v pořadí druhým ze tří, které mě zformovaly do dnešní podoby. Vážně jsem se od mých tří příběhů asi nezměnila.

21.2.2019 v 16:24 | Karma článku: 22.26 | Přečteno: 549 | Diskuse
Počet článků 53 Celková karma 12.71 Průměrná čtenost 770

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Mé knihy najdete na: www.literarnistrom.cz.

Najdete na iDNES.cz