Srdce naruby

Povídka ze sbírky Rozcestí ve tmě.

Je už půl páté a on nikde. Kde se mohl tak zdržet? To si myslí, že na něho budu celý život jen čekat? A ani nezavolá! Před hodinou mi poslal zprávu, že už ta porada končí, to se tedy nemusel namáhat. Kdyby porada skončila, musel by být už dávno doma. Co se mu asi stalo? Co by se mu stalo, určitě je zase s ní. S ní! S tou mrchou, co za ní pořád chodí! Jako by nestačilo, že si posílají esemesky. Moc dobře o tom vím, že to dělají. Pokaždé se tak provinile tváří, když drží telefon v ruce. A všechny došlé zprávy hned maže. Snaží se být nenápadný, chce to skrývat, ale přede mnou nic neutají. Nic! Hned jak přijde, podívám se mu do kapes. Tak jsem ho už jednou odhalila. Tentokrát se mi to třeba podaří zas a už se nebude tvářit jako neviňátko. Zamávám mu před očima účtem z květinářství nebo kondomem – ne, to bolí, takhle nemůžu přemýšlet. Možná k sobě mají blízko, ale tohle ne. Tohle by mi neudělal. Ne podruhé. To ona! Ona za to může! Svádí ho! Však vím, jak to je. Stačí jen pár správných slov, doteků a chlapi jsou hned celí paf. Nevěrníci! Kolik takových jsem měla v posteli, než jsem se vdala! A ona? Je rozvedená, sama a nezáleží jí na tom, komu svým chováním ublíží, nestydí se za svou promiskuitu. Klidně bude chlapy střídat jako ponožky, klidně před nima roztáhne nohy a bude úmyslně co nejvulgárnější a jim se to bude líbit, pitomcům, jsou tak průhlední! I on! Nechá se, zpitomí, bude se za ní táhnout jako pes za hárající fenou! Už je zase o deset minut víc. Zavolám mu! Ne! To už jsem dělala. Zavolám jí! Ano! To je ono! Její číslo přece mám, znám ho zpaměti, tak často na něj musím myslet, tak často se snažím vytušit, jestli to je ono, které vyťukává na své klávesnici! Už to zvoní. Snad to zvedne. Zeptám se jí přímo. Žádné okolky, to ji překvapí. Hmm. Je ještě pitomější, než jsem si myslela. Zapírá ho. Zapírá, že by u ní někdy byl. Copak si vážně myslí, že jsem tak naivní? Že do ní nevidím? Ale ať si trhne, všechno jí to povím pěkně od srdce, že je to děvka a tahá se s tátou od dvou dětí, měla by se stydět! No a co, že mi s tím práskla? Aspoň vím, že to má účinek. Naštvala se! Chachá! Alespoň nejsem sama, kdo má špatnou náladu, dobře jí tak! Pomsta bude ještě sladší, jestli ho okamžitě nepošle domů. To teprve uvidí, co jí udělám! To si za rámeček nedá! A vlastně, co bych čekala? Udělám to hned. Připojím se na internet a... Chachacha! Chce cizí chlapy? No dobře, tak je bude mít! Není nic snazšího. Pěkně dáme inzerátek, vložíme telefonní číslo, paráda. Najde se konečně někdo, kdo mě uspokojí? To je na ní jak ušitý! Chacha! Perfektní! Dokonalé! Ááách, takhle báječně jsem se už dlouho necítila. Teď se bude potit ona a já hodím nohy na stůl a budu se jen smát a smát. Už nikdy mi nesáhne na mýho chlapa, nikdy! Bude se mě bát! Bude mě prosit! A jeho bude nenávidět! To je úžasný pocit! Proč mě to nenapadlo dřív? Měla jsem to udělat dávno, nevím, proč jsem se zdržovala těmi pitomými dopisy. To k ničemu nebylo. Roztrhala je a zapomněla na ně. Na tohle ale nezapomene! Na tohle ne! A když bude třeba, ještě přitvrdím, zveřejním celou její adresu, bude mít doma všechny nadržený ptáky z celý republiky!

„Kamilo!? Jsi doma?“

Tak hurá! Účinkuje to! Já věděla, že nakluše hned, jak zavolám. Neříkala jsem to? „Ahoj, miláčku!“

„Ahoj! No ne, ty máš dneska výbornou náladu! Vyhrála jsi v loterii nebo co? Ale to je jedno, hlavně že se nezlobíš, že jsem se zpozdil. To víš, že nevadí, že jsi volala. Pořád jsem doufal, že to stihnu dřív. Oni šli z tý schůze všichni rovnou na pivo, víš, tak jsem tam musel aspoň na jedno s nima, abych netrhal partu. Ne, nemám účtenku, všechno se to psalo dohromady. Já vím, že to tak nemyslíš. Ty jsi moje roztomilá žárlivá holčička. Ale cením si toho, že i když žárlíš, neděláš mi kdovíjaký scény. Prostě se zeptáš, já ti to vysvětlím a je to. Jsem spokojený muž. Mám doma upravenou, usměvavou ženušku, čisté děti a na kamnech uvařeno. Nemám já se jako Bůh? Nepřeháním, vážně. A navíc jsi úžasně sexy! Cože? Proč myslíš, že je sexy? Aha, tak proto ti vadí, když jí někdy volám. Má to teď, holka, těžký, ale zvládne to. Já vím, jsi hodná, že mi to toleruješ. Vždyť jí také volám jen občas, z přátelské slušnosti. Je to moc milá holka, víš? Ale ty jsi taky moc milá holka! Ne, tak jsem to nemyslel, ty jsi samozřejmě víc než milá holka. Ano, lásko, já si teď na chvíli sednu k televizi, jo? Nevíš, kdy přijdou děti? Vážně? Tak to máme zbytek večera volno, viď? To víš že jo, kočičko, udělám ti to tak, že při orgasmu zboříš barák. Ne, nejsem unavený, proč bych měl být unavený? Ano, sedím u televize, protože jsem v útlumu, ale stačí mi půl hodiny a jsem zase v plné síle! Dobře. Uvař mi něco dobrého.“

Tak v plné síle, jo? Hajzl jeden! On si snad vážně myslí, že mu to všechno žeru! Jasně, že mi to udělá tak, že zbořím barák! Co jiného mu taky zbývá? Přece nepřizná, že už nemůže, protože už to narval do ní! Blbec! Myslí si, jak mě pěkně ovládá! Ale to se mýlí, frajírek! Bude tancovat podle mých not! Všechno si to pěkně odpyká, každý svůj hřích, i ty, na které jen pomyslel. Vrátím mu to! Přísahám, že mu to jednoho dne všechno vrátím!