Probdělé noci nad prázdnou postelí

13. 08. 2007 18:31:18
Představme si tu scénu: Sedíme se svými dospívajícími dětmi v cukrárně a vzpomínáme na to, jak jsme tady sedávali, když byly děti ještě malé a nezbedně kolem nás poskakovaly. Nyní se syn klátivě nahýbá nad svým oblíbeným dortem a dcera se nepřiměřeně raduje z kopce šlehačky na svém zmrzlinovém poháru. „Mňam, ta je dobroučká! A ten roztomilej deštníček,“ vyvádí jako smyslů zbavená a my jsme vlastně rádi, že aspoň něco se od těch starých dob nezměnilo. Ale jen do té chvíle, než svou milovanou sestru zpraží náš druhý potomek: „Aby ses neudělala!“

I když se nad tím pohoršíme, není ani toto výrazivo, ani novodobý slovník mládeže (která vždy velmi kreativně dopomáhala k modernímu vývoji českého jazyka), ve skutečnosti to, co nás na našich pubescentech trápí. Ne nadarmo se říká, že čím větší děti, tím větší starosti. A tak probdělé noci nad plačícím miminkem mohou vystřídat probdělé noci nad prázdnou postelí a zoufalými představami, kde se náš miláček asi nachází. Moderní technika nabízí alespoň jakous takous záchranu v mobilních telefonech, jenomže jestliže se náš drobeček prostě rozhodne nás nevnímat, tak nám ani vlastní satelit nepomůže. Moderní rodič znalý psychologie navíc ví, že nemá smysl na drobotinu čekat s rákoskou. Litanie na téma „ty parchante nevděčnej“ se také míjí účinkem (ty mohly být i příčinou), takže co tedy s tímto vzdorovitým pubertálním výrostkem?

Příručky a psychologové radí: Především si uvědomit, že i když ještě náš potomek nemá žádné životní zkušenosti a je dosud školou povinné, vnímá už plně své vlastní ego, nebo-li sám sebe vnímá jako samostatnou bytost, která se bude obhajovat, jestliže se cítí napadána či má pocit, že je s ní manipulováno. Jedná se o přirozený proces a nám pomůže jediné, začít s naším potomkem jednat jako s dospělým, ne jako s dítětem. Rozdíl spočívá v tom, že náš pubescent by z nás měl vnímat respekt k jeho „já“. Můžeme svému miláčkovi nařídit, že bude chodit v deset hodin večer spát, protože brzy ráno vstává do školy, ale už bychom měli nechat na něm, zda bude spát v klasickém pyžamu, dlouhém tričku nebo případně i nahý. Podobně můžeme zavést pravidla pro návrat domů v určitou hodinu či včasné obeznámení rodičům, kde a s kým náš miláček bude, ale neměli bychom mu pobyt venku zcela zakazovat. Zkrátka, rozumná pravidla ano, příkazy ne (fungují většinou jen krátkodobě).

Ve všech situacích platí, že bychom měli respektovat, že náš dospívající jedinec má již svůj vlastní názor. Příklad: Chceme jet k tetičce, ale náš potomek má v téže době domluvenou nějakou svou vlastní schůzku. Jeho schůzka s někým, koho vidí čtyřikrát denně, nám samozřejmě připadá ve srovnání s návštěvou tetičky, slavící padesátiny, nedůležitá. Přirozeně vydáme příkaz, že se jede – a basta. I když broučka dotlačíme do auta, těžko ho přesvědčíme, aby se po tomto našem nátlaku na tetičku usmíval. A tak jediná naše šance, jak situaci v klidu vyřešit, je nejprve si uvědomit, že naše názory se mohou odlišovat. A potom nás jistě už napadnou lepší řešení než prostý příkaz. Např. nabídnout návštěvu u tetičky jako možnost, poprosit a vyjádřit přání, že bychom chtěli, aby jel s námi. Takticky můžeme cestu k tetičce zpestřit tím, že se potom zastavíme na pizze nebo na nějakém jiném místě, které bude pro našeho potomka atraktivní. Ale tady pozor, aby se nejednalo o uplácení („když s námi pojedeš, tak potom ti koupím...“). Domluva by měla být oboustranně férová.

Možná vás trápí, že se nejdřív rozčílíte a pak teprve přemýšlíte o tom, že jste to měli udělat jinak. Jako prevenci před výbuchem doporučuji vzpomenout si na sebe. Jak jsme kdysi sami byli nespolehliví a vzteklí a o svých rodičích jsme si mysleli, že nám vůbec nerozumí a také jsme si představovali, že až jednou budeme mít děti, to takhle vůbec nebudeme dělat. Nesmíme se však vzápětí vymlouvat, že dnes už je jiná doba. Kdepak, doba nedoba, při výchově stále platí, že rodiče by měli své děti především chápat. Měli by jim dávat najevo svou lásku (ale ne je láskou dusit!). Měli by jim poskytnout určitou svobodu, přiměřenou věku, a také s tím spojenou zodpovědnost. A měli by neustále nosit na vědomí, že neustálými příkazy, kontrolováním a nedůvěrou docílí jen většího vzdoru. Zvláště v období puberty, kdy se děti příkazům brání leckdy z principu, ne pro jejich obsah.

Je to velice těžké, vystihnout tu správnou míru, najít ty správné cesty. Poradit by měla především intuice, ovšem má kamarádka k tomuto tématu s oblibou říká, že „s placentou by měl vypadnout taky návod na použití“. Souhlasím. Jenomže návody jsme nedostali a reklamovat se to nedá. A tak nezbývá nic jiného, než se celý život učit.

Autor: Renata Šindelářová | pondělí 13.8.2007 18:31 | karma článku: 16.07 | přečteno: 1336x

Další články blogera

Renata Šindelářová

Obdivuhodný ptačí svět

Víte, jak jsou ptáci inteligentní? Že mají sociální vazby, používají jednoduché nástroje, dokážou vyřešit hlavolam či hrát pexeso? Víte, že mnoho druhů ptáků v posledních letech vymírá?

9.2.2019 v 15:25 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 281 | Diskuse

Renata Šindelářová

Knihy mezi nebem a zemí

Pokud máte rádi knihy, které vás kromě vlastního příběhu donutí k zamyšlení; pokud se zajímáte o věci mezi nebem a zemí, možná vás potěší pár tipů na beletrii tohoto druhu. Některé již určitě znáte...

2.2.2019 v 15:07 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 226 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 16.89 | Přečteno: 415 | Diskuse

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Novacek

Hlavička jako makovička

Před lety, coby máma malého kluka s krásně kulatou hlavičkou, jsem vůbec netušila nic o plagiocefalii nebo brachycefalii. To až když ze mě ten kluk udělal babičku. Ale mám pocit, že dnešní maminky těch informací také moc nemají...

22.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 10.69 | Přečteno: 234 | Diskuse

Kateřina Karolová

Už tam budem?

Od té doby, co máme víc dětí, se s plánováním výletů moc nepářem. Prakticky vůbec. My teda, popravdě řečeno, moc nevýletujem. Mé rodičovské svědomí to sebekriticky přiznává a slibuje, že se polepší, jenže samo ví, že ne. A proč?

21.2.2019 v 20:21 | Karma článku: 29.27 | Přečteno: 994 | Diskuse

Jan Jílek

Ano, víra je nutná, leč sama víra nestačí

Ještě není poledne a už mám za sebou několik malých dobrodružství. Vyrazil jsem na kontrolu k lékaři, což znamená cestu do Bohnic z Barrandova. Tam jsem se vezl jako pán autem, zpátky MHD.

21.2.2019 v 12:06 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 483 | Diskuse

Jan Vargulič

Jarmulka, propiska a rukavička..

Pan premiér si při návštěvě Starého města v Jeruzalémě schoval do kapsy jarmulku. Nejasně - velmi nejasně - si pamatuji, že jiný náš čelný představitel (možná ještě čelnější) strčil kdesi při podpisu rovněž do kapsy propisku..

21.2.2019 v 10:19 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 285 | Diskuse

Roman Enders

Jen tak si zaletět do Říše fantasie...

Mezi řetězci hypermarketů u nás se vyskytuje jeden, jehož prodejny nejsou zdaleka tak četné, zato tam mívají různé zboží, které znám z ciziny a bývá tam daleko klidnější atmosféra.

21.2.2019 v 9:36 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 340 | Diskuse
Počet článků 53 Celková karma 12.71 Průměrná čtenost 770

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Mé knihy najdete na: www.literarnistrom.cz.

Najdete na iDNES.cz