Trvá
okamžik, než se rozhodnete, zda vám je někdo sympatický
či nikoliv. Trvalo okamžik, než jste si řekli, že vás
zaujal název tohoto článku a nyní se během
okamžiku rozhodnete, zda vám stojí za to číst
ho dál.
www.dokoran.cz
Rozhodli jste se kladně. Proč? Nejspíš z různých důvodů. Chcete zjistit, co znamená ten název článku, zaujal vás úvodník nebo možná jenom prahnete zjistit, co to sem zase ta Šindelářová vložila. Důležité pro další obsah článku je, že se jedná o skryté důvody, o kterých jste neuvažovali, prostě jste na jejich základě jednali. Vaše rozhodnutí proběhlo během setiny sekundy. Podvědomě. Autor knihy „Mžik“, Malcolm Gladwell, takový rychlý úsudek nazývá „krájením na tenko“. Když se bleskurychle rozhodujeme, nezvažujeme všechna pro a proti, řídíme se intuicí, situaci krájíme na tenké plátky. Přestože však kniha má podtitul „Jak myslet bez přemýšlení“, neočekávejte přesný návod, jak se intuicí řídit. Spíš obecný rozbor a mnoho zajímavých příkladů z praxe, na základě kterých si uděláte vlastní názor.
K věci. Větu „obličej je jako penis“ prohlásil Silvan Tomkins v jedné ze svých přednášek, která nepojednávala o penisech, nýbrž o obličejích. Podstata sdělení spočívá ve faktu, že obličej nikdy zcela neovládnete pouhou vůlí. Ano, chodí mezi námi borci, kteří se dokonale přetvařují. Ovšem i když se budou velice snažit, neovládnou všechny mimické svaly natolik dobře, aby zkušený odborník neodhalil lež, pohrdání, kritiku, pobavení či další pocity. Obličej zkrátka tvoří zrcadlo do naší duše, jakkoliv kýčovitě vám to teď možná zní. Nakonec, Gladwell uvádí jiný příklad, studii psychologa Johna Gottmana, jenž na základě výrazů partnerské dvojice, sledované při sporu, dokáže během několika minut odhadnout, jak dlouho spolu dotyčný pár vydrží. Nemusí přitom vůbec slyšet, o čem se pár baví, postačí mu sledovat výrazy.
Gladwell dedukuje, že správný okamžitý nápad, vedoucí k zásahu do černého, dostávají lidé v daném oboru zkušení. Stejně jako psycholog odhadne budoucnost manželského páru, producent odhalí dobrého zpěváka nebo vojenský vůdce rozhodne správně ve prospěch bitvy – ač všichni tak učiní zdánlivě nelogicky a třeba i napříč všem předpokladům.
Autor knihy uvádí a do detailů rozebírá mnoho dalších případů z různých oborů, kdy člověk používá princip „krájení na tenko“. Jak je možné, že znalci umění odhalí během okamžiku falsifikát, jehož pravost předtím potvrdily všechny analýzy? A naopak, co zapříčiní, že policisté bezdůvodně rozstřílí černocha, kterého náhodou zahlédnou na ulici? V prvním příběhu využili jejich aktéři zcela správně svých prvních dojmů. Rozhodovali rychleji, než je rozum stihl v úsudku zdržet a strhnout rozhodnutí jiným, byť i logičtějším směrem. V případu druhém se sice také policisté řídili prvním dojmem, ovšem špatně - jejich intuici podvědomě řídily předsudky. Policisté zahlédli uprostřed noci, na jedné z ulic Bronxu, stojícího černocha a okamžitě ho ve svých myslích pasovali na zločince. A tak zatímco nás Gladwell mezi jednotlivými příběhy nepřímo nabádá, abychom se prvními dojmy řídili, zároveň nás před nimi varuje.
Na základě mnoha příkladů z různých oborů autor vypichuje přínos a zároveň ničivou sílu krátkých „vhledů“. Rozebírá jednotlivé situace a ukazuje nám, že v případech chybného rozhodnutí – jako v případě zastřeleného černocha - působily ničivě právě předsudky. To díky nim můžeme podlehnout nesprávnému impulsu, naše podvědomí s vžitými předsudky neustále pracuje a nechává se jimi ovlivnit. Předsudkům se Gladwell věnuje dál, když nám nejen pomocí ukázky IAT (testu implicitních asociací), ukazuje, že i my sami chtě nechtě předsudkům podléháme. Ve zjednodušené formě si můžeme sami několik testů vyzkoušet a tak ihned poznáváme, že je pro nás např. snazší přiřadit slovo kuchyně k ženě než k muži.
Sečteno a podtrženo: v případech správných závěrů se jednalo o nevysvětlitelné instinkty, jež zcela bezdůvodně donutily nositele myšlenky udělat věc jinak než předpokládaným způsobem. Mimosmyslově zřejmě vnímáme daleko víc, než si jsme ochotni přiznat. Proto na základě jedné návštěvy ložnice dokáží i naprosto cizí lidé říci o daném obyvateli téměř tolik, co jeho největší přítel, ne-li dokonce více (protože daný přítel je vázán citem a vlastní představou o této osobě). Tímto příkladem a dalšími příklady nás autor ujišťuje, že v běžných situacích umíme všichni „krájet natenko“. Jde jen o to správně své instinkty číst, překládat. Nelze je však vysvětlit. Slova matou. Obraz a slova nejdou v jedné rovině. Jakmile se něco pokoušíme vysvětlit (např. proč jsme o tomto člověku řekli, že je nepřátelský), začneme volat rozum a leckdy si své jednání natolik nedokážeme zdůvodnit, že nakonec dojdeme ke zcela odlišnému postoji. Psycholog Jonathan Schooler tuto nesourodost nazývá „verbální stínění“.
Nakonec, ať už se Malcolm Gladwell podívá na problém prvního dojmu z jakéhokoliv úhlu, zajisté čtenáře nezklame. Coby zkušený novinář dokáže zaujmout, a tak psychologickou knihu, které obvykle čteme stylem „pomalého vstřebávání“, hltáme tak neskutečně rychle, jako by šlo o zábavný román s detektivní zápletkou. Díky obsahu přitom nepocítí zklamání ani náročnější čtenáři. Kniha je určena všem zvídaným a hloubavým, kteří by rádi v životě pochopili víc.
Článek vyšel i na: www.webmagazin.cz
