Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Můžu být klidně i závodník F1!

19. 08. 2007 21:08:14
Co asi tak člověk potřebuje umět k tomu, aby se mohl přihlásit do automobilového orientačního závodu? Vědět, kde je na mapě sever a umět otáčet volantem, říkala jsem si, když jsem známým nepředloženě přikývla, ať nás tedy příště na ten sranda závod taky přihlásí.
Před startemPřed startemR.Šindelářová

Ty chceš na automobilový orientační závod?“ divil se manžel. „Rád bych ti připomněl, že právě včera ses mě asi po dvacáté ptala, jestli je spojka ten pedál uprostřed.“

Řídit budeš ty, já budu jenom navigovat,“ ubezpečila jsem ho.

Očividně se mu ulevilo. „Fajn. Aspoň to přežijeme.“

Přečtěte si tu odpověď znovu. V podtextu znamená, že není důvěřováno ani mým navigačním schopnostem. Tsss! „Já vždycky když zabloudím, nakonec někam dojdu! A vůbec. Itinerář mi přeložíš do češtiny, dáš mi správně do ruky mapu a pak už to jenom budu číst.“

Fajn. Já jen, že na dovolené ses nás pokoušela navádět po železnici.“

To byla pravda. Ale stalo se to už před lety a od té doby jsem orientaci v mapě značně vypilovala. Kromě toho, můj manžel mě už zná a moc dobře ví, že nejlepší způsob, jak ze mě vymáčknout maximum, je dát najevo nedůvěru v mé (ne)schopnosti. Zburcovala jsem všechny své síly. Denně jsem si opakovala výrazy „pravá, levá, vpravo, vzad“. Naučila jsem se převádět centimetry na kilometry.

Kámenem úrazu bylo, že jsem si sehnala učebnici itinerářových značek a zkušebních tras. Než jsem začala autohaťmatilku studovat, ještě jsem si pořád pamatovala, která je pravá a levá a jaký je rozdíl mezi hlavní a vedlejší silnicí. Pod horou delikátních rozdílů mezi „mapovým“ a „reálným“ příkazem, stojící na pravidlech pro jednoznačné a nejednoznačné výjezdy, a to už vůbec nemluvím o slepých mapách, výjimkách a výjimkách z výjimek – pod tím vším se mi vidina závodu začala rozplývat v reálné (ne mapové!) mlze.

Tak co? Už tomu rozumíš?“ ptal se mě manžel večer před závodem.

Ta učebnice je šunt,“ rozčilila jsem se. „Jedu úplně dobře, dodržuju všechna pravidla a stejně to nevychází. Maj tam jednu chybu za druhou, jinak to není možný.“

Zítra to můžeš reklamovat u pořadatele.“

A je to tady. Závod. Na startu první zatěžkávací otázka. Dlouze jsem zaváhala mezi b) itinerář a frťana za deset kaček nebo c) frťan zdarma. Nakonec jsem ale zvolila správně b) a mohlo se vyrazit.

Cesta ubíhala poměrně rychle a až na pár rozčísnutých slepic vše bez zádrhelů. S překvapením jsem zjistila, že mapa mi nedělá potíže (když míříme ze severu na jih, pokládám si ji vzhůru nohama), zato těžší mi připadají vložené soutěžní úkoly. Kolik stromů vysázel u rybníka František Dobrota? Broukám melodii, ale ne a ne si vybavit slova.

V části trasy, která se projíždí podle fotografií, velím přibrzdit. A tak se takhle řítíme třicítkou po hlavní a zatímco na vedlejší stojí několikakilometrová fronta vztekajících se řidičů, já hledám obrázek odpovídající itineráři. Báječný výlet, vážně!

Konečně cíl a my spokojeně dosedneme k pivu a pečenému prasátku.

Tak co? Jak jste jeli?“ pokládají nám otázku soutěžící, po dvou hodinách čekání v cíli již značně rozveselení.

Výborně,“ hlásím pyšně svým konkurentům, adeptům na vítězství. „Nevěděli jsme si rady s nějakými úkoly, fotky jsme taky všechny nenašli, ale jinak jsme udělali jenom jednu chybu.“

Zasmáli se. „Jste začátečníci, tak si ještě chvíli můžete tu naivitu dovolit.“

Pak se začala probírat cesta. Proč se jelo tudy a ne jinudy, proč ne rovnou, ale oklikou. A už to začalo. „Aha, tak tudy jsme nejeli,“ připustila jsem. A za chvíli: „Aha, tak tudy taky ne.“

Za pár minut se z jedné chyby vyklubalo pět.

A kolik jste napočítali topolů?“ dostali jsme zase otázku.

Se závistí k těm, kteří hit znají, líčím, že jsem si nemohla vybavit text.

Ty topoly jste měli spočítat u cesty.“

Aha.“

No, tak to teda zapijeme. To své třicáté první místo.

První z poslední desítky,“ chlubí se manžel, spokojený, že jsme nezabloudili a autíčko je celý.

Příště budeme lepší,“ slibuju mu a v duchu si říkám, že to „příště“ je stejně úžasný slovo. Vejde se do něj tolik plánů a představ! Člověk může být klidně závodník formule jedna, když na to přijde. Ale až příště!

Autor: Renata Šindelářová | neděle 19.8.2007 21:08 | karma článku: 16.40 | přečteno: 885x


Další články blogera

Renata Šindelářová

A půjdu zase

Esoterika se rozrůstá světem, a tak jsem se jednoho dne rozhodla, že půjdu s dobou a přihlásila jsem se v rámci zachování duševního zdraví na jógu. Potřebuji si po celém dni také trochu odpočinout...

3.12.2017 v 8:09 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 502 | Diskuse

Renata Šindelářová

Podzimní náladička

Měděnec na úpatí Krušných hor v jednom z podzimních dní a nádherný výhled z Mědníku. Romantická podívaná, když do mlhy načechrané větrem zasvítí slunce...

12.11.2017 v 8:10 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 340 | Diskuse

Renata Šindelářová

Řídím. Uhněte!

Řidičák mám už 20 let, ale kilometrů jsem najezdila asi tolik, co zvládne divočejší dítě na koloběžce. Takže když se ukázalo, že ve svém novém zaměstnání budu muset řídit služební vozidlo, jásala jsem jak vegetarián nad bůčkem.

5.11.2017 v 14:10 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 691 | Diskuse

Renata Šindelářová

Čeho jsem neschopná

Ideální dovolenou si představuju jako lehátko na nádherné pláži obklopené mrazáky se zmrzlinou. Ve skutečnosti se trmácím s báglem na zádech tou nejsložitější ferratovou cestou dobývat nějakou horu.

27.10.2017 v 16:08 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Mrázková

A je to tu zase: maturita z matematiky

Nejsem osobně přesvědčena, že naši mladí jsou, promiňte, natolik blbí, aby nezvládli maturitu z matematiky. Otázkou je, jaké úlohy jsou jim z tohoto předmětu předloženy.

22.5.2018 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Skutečný důvod k radosti

Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Lukáš 10,20)

21.5.2018 v 21:31 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 197 | Diskuse

Jana Mrázková

Rok 1973: Mít tak džíny!

Byli jsme na tom stejně, my studenti gymnázia, v okresním městečku, mít tak džíny! Tedy já je podělila po bráchovi, který zrovna narukoval, byly řecké, regulérně zakoupeny v obchodě, jenže pánský střih, pas a boky, všechno jedno.

21.5.2018 v 21:25 | Karma článku: 21.77 | Přečteno: 541 | Diskuse

Jan Jílek

Smysl konání

Občas sám sobě položím otázku, co má pro mne smysl. Jaký smysl má mé povolání? Jaký smysl má pro mne vzdělávání? Jaký smysl má pro mne psaní knih, blogů a divadelních her? Jaký smysl má pěstování přátelských vztahů? Atd atd.

21.5.2018 v 12:48 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 161 | Diskuse

Šárka Medková

Když si dva teplí kluci pořídí mimi

Pár gayů si nechal odnosit od náhradní, tzv. surogátní matky, dítě. V tomto případě holku. Zaplatil za to nemalé peníze (částka za odnošení se běžně pohybuje mezi 150-300 tisíci korunami, někdy je i vyšší).

21.5.2018 v 10:10 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 5712 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 824

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.