Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Můžu být klidně i závodník F1!

19. 08. 2007 21:08:14
Co asi tak člověk potřebuje umět k tomu, aby se mohl přihlásit do automobilového orientačního závodu? Vědět, kde je na mapě sever a umět otáčet volantem, říkala jsem si, když jsem známým nepředloženě přikývla, ať nás tedy příště na ten sranda závod taky přihlásí.
Před startemPřed startemR.Šindelářová

Ty chceš na automobilový orientační závod?“ divil se manžel. „Rád bych ti připomněl, že právě včera ses mě asi po dvacáté ptala, jestli je spojka ten pedál uprostřed.“

Řídit budeš ty, já budu jenom navigovat,“ ubezpečila jsem ho.

Očividně se mu ulevilo. „Fajn. Aspoň to přežijeme.“

Přečtěte si tu odpověď znovu. V podtextu znamená, že není důvěřováno ani mým navigačním schopnostem. Tsss! „Já vždycky když zabloudím, nakonec někam dojdu! A vůbec. Itinerář mi přeložíš do češtiny, dáš mi správně do ruky mapu a pak už to jenom budu číst.“

Fajn. Já jen, že na dovolené ses nás pokoušela navádět po železnici.“

To byla pravda. Ale stalo se to už před lety a od té doby jsem orientaci v mapě značně vypilovala. Kromě toho, můj manžel mě už zná a moc dobře ví, že nejlepší způsob, jak ze mě vymáčknout maximum, je dát najevo nedůvěru v mé (ne)schopnosti. Zburcovala jsem všechny své síly. Denně jsem si opakovala výrazy „pravá, levá, vpravo, vzad“. Naučila jsem se převádět centimetry na kilometry.

Kámenem úrazu bylo, že jsem si sehnala učebnici itinerářových značek a zkušebních tras. Než jsem začala autohaťmatilku studovat, ještě jsem si pořád pamatovala, která je pravá a levá a jaký je rozdíl mezi hlavní a vedlejší silnicí. Pod horou delikátních rozdílů mezi „mapovým“ a „reálným“ příkazem, stojící na pravidlech pro jednoznačné a nejednoznačné výjezdy, a to už vůbec nemluvím o slepých mapách, výjimkách a výjimkách z výjimek – pod tím vším se mi vidina závodu začala rozplývat v reálné (ne mapové!) mlze.

Tak co? Už tomu rozumíš?“ ptal se mě manžel večer před závodem.

Ta učebnice je šunt,“ rozčilila jsem se. „Jedu úplně dobře, dodržuju všechna pravidla a stejně to nevychází. Maj tam jednu chybu za druhou, jinak to není možný.“

Zítra to můžeš reklamovat u pořadatele.“

A je to tady. Závod. Na startu první zatěžkávací otázka. Dlouze jsem zaváhala mezi b) itinerář a frťana za deset kaček nebo c) frťan zdarma. Nakonec jsem ale zvolila správně b) a mohlo se vyrazit.

Cesta ubíhala poměrně rychle a až na pár rozčísnutých slepic vše bez zádrhelů. S překvapením jsem zjistila, že mapa mi nedělá potíže (když míříme ze severu na jih, pokládám si ji vzhůru nohama), zato těžší mi připadají vložené soutěžní úkoly. Kolik stromů vysázel u rybníka František Dobrota? Broukám melodii, ale ne a ne si vybavit slova.

V části trasy, která se projíždí podle fotografií, velím přibrzdit. A tak se takhle řítíme třicítkou po hlavní a zatímco na vedlejší stojí několikakilometrová fronta vztekajících se řidičů, já hledám obrázek odpovídající itineráři. Báječný výlet, vážně!

Konečně cíl a my spokojeně dosedneme k pivu a pečenému prasátku.

Tak co? Jak jste jeli?“ pokládají nám otázku soutěžící, po dvou hodinách čekání v cíli již značně rozveselení.

Výborně,“ hlásím pyšně svým konkurentům, adeptům na vítězství. „Nevěděli jsme si rady s nějakými úkoly, fotky jsme taky všechny nenašli, ale jinak jsme udělali jenom jednu chybu.“

Zasmáli se. „Jste začátečníci, tak si ještě chvíli můžete tu naivitu dovolit.“

Pak se začala probírat cesta. Proč se jelo tudy a ne jinudy, proč ne rovnou, ale oklikou. A už to začalo. „Aha, tak tudy jsme nejeli,“ připustila jsem. A za chvíli: „Aha, tak tudy taky ne.“

Za pár minut se z jedné chyby vyklubalo pět.

A kolik jste napočítali topolů?“ dostali jsme zase otázku.

Se závistí k těm, kteří hit znají, líčím, že jsem si nemohla vybavit text.

Ty topoly jste měli spočítat u cesty.“

Aha.“

No, tak to teda zapijeme. To své třicáté první místo.

První z poslední desítky,“ chlubí se manžel, spokojený, že jsme nezabloudili a autíčko je celý.

Příště budeme lepší,“ slibuju mu a v duchu si říkám, že to „příště“ je stejně úžasný slovo. Vejde se do něj tolik plánů a představ! Člověk může být klidně závodník formule jedna, když na to přijde. Ale až příště!

Autor: Renata Šindelářová | neděle 19.8.2007 21:08 | karma článku: 16.65 | přečteno: 885x


Další články blogera

Renata Šindelářová

Shodit ze sebe společenskou obludu

Jak? Jsou různé způsoby, jak to udělat. Můžeme třeba chodit do kostela nebo chytat ryby. Nebo tančit...

17.9.2018 v 19:42 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 215 | Diskuse

Renata Šindelářová

Netrubte, troubové!

Proč bůh vymyslel klakson? Nejspíš proto aby troubové v autech na sebe mohli upozorňovat. Pořád někdo tak strašně spěchá!

11.8.2018 v 14:40 | Karma článku: 19.28 | Přečteno: 594 | Diskuse

Renata Šindelářová

Expozice in vivo

Prý když se chcete zbavit nějaké fobie, jedna z metod, jak s ní zamávat, je úmyslně se vystavit právě té situaci, které se tak obáváte. Expozice in vivo, nazývají to odborníci. Tak jsem si to tedy na vlastní kůži vyzkoušela.

10.7.2018 v 17:12 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 178 | Diskuse

Renata Šindelářová

Fuerteventurské pobřeží

Dlouhé písčité pláže, zářící slunce a neustále funící vítr, to je typická Fuerteventura. V květnu nádherně poloprázdná, i když o to chladnější. Nevadí, na výlet kolem pobřeží nám alespoň zapózují i mraky.

19.6.2018 v 17:31 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 324 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Duch zákona

Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. (Lukáš 18,22+23)

21.9.2018 v 21:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Jan Jílek

Význam slov a gest

Občas si čtu blogy lidí, kteří mají velkou karmu a čtenost. Zajímá mne, z jakého důvodu a co dělají jinak. Koho se snaží oslovit a čím oslovují?

21.9.2018 v 17:41 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 219 | Diskuse

Jan Jílek

Šaty co jsou šik a sexy

Pátek, dovolená, bigbít, Olympic mi hraje, slunce svítí, prý od zítra bude pršet a foukat vítr. Dobře nám tak. Takže si mohu s Olympicem skoro na konci léta zazpívat.

21.9.2018 v 12:48 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 386 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Čím si zasloužím nebe?

Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ (Lukáš 18,18)

20.9.2018 v 21:31 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jan Jílek

Prsa na volno

Jedno z asertivních práv, je právo říci: „Já nevím.” Ono právo mi poskytuje možnost dát najevo, že nemám potřebu vědět vše a zabývat se vším, co si kdo myslí, že bych se tím zabývat měl.

20.9.2018 v 10:54 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 814 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 791

Tvůrčí psaní, fotografování, meditace, sport a humor, to jsou atomy mého těla. Bity svého webu shromažďuji na www.literarnistrom.cz, ev. na oblíbeném ksichtovníku.





Najdete na iDNES.cz