Jaké jsou ženy s krátkými nehty?

To se dozvíte ve stejnojmenné knize Josefa Pepsona Snětivého, o které se Miloň Čepelka vyjádřil takto: "Inteligentní a vtipná četba... Pro někoho snad i pohoršující. A taky trochu důkaz pomalého, ale jistého mletí božích mlýnů."

Ano, i tak by se to dalo říct. Ženy s krátkými nehty jsou společenským románem ze současnosti, v němž se erotická lechtivost vtipně snoubí jak s novotvary, nad kterými by se potěšil kdekterý jazykovědec ("lezbedné holky"), tak s poetikou, která je do textu buď propašována metaforicky laděným odborným výrazivem ("nejspíš citová deflace a recese středního věku") nebo servírována přímo na stříbrném podnose ("modřanská noc oblékla sídliště do černé sítě, která alespoň trochu zlidští jeho hrany"). Tento autorův originální styl vyjadřování je rozhodně jeho nejsilnější zbraní, která upoutá a pobaví.

Dějový spád má spíš průměrnou křivku, ale i když se nedá právě hovořit o napětí, nechybí tu moment překvapení a navíc příjemnou dávku vzrušení doplňuje erotika.

Hlavní postavou románu je spisovatel, nakladatel a hudebník Martin Lipavský, jehož popis se očividně významně podobá samotnému autoru díla Josefu Snětivému a který na jedné z právě probíhající série besed také prozradil, že ho k napsání knihy dovedla skutečná událost, a to když se na křtu jeho románu objevily ženy jeho života – a tak přesně román začíná. Na křtu knihy Martina Lipavského se objevily ženy tři: hrdinova bývalá milenka Dagmar, bývalá manželka Jolana a dlouholetá přítelkyně Sabina, po jejímž útočišti (protože napsat „náruči“ by bylo nepřesné) Martin drahnou dobu bez kýženého úspěchu touží.

Těžko říci, jak to bylo ve skutečnosti, ale v románě se tímto křtem spouští celá série událostí, během nichž se Martin zamotá v klubku svých milostných avantýr a zároveň se dostane až do existenčních nesnází (což snáší kupodivu s až neuvěřitelným klidem). Trochu dráždivě působí na ženskou duši nerozluštitelnost Martinovy povahy, neboť ten se i přes svou sexuální rozháranost hlásí k citové stálosti. Mnohem přímočarejší jsou povahy tří žen, jež ač možná líčeny podle skutečnosti, představují nepředstavitelné: tři dokonalé krásky. Ale budiž. Chce-li autor tři krásky vedle sebe, má je mít. Ve filmech to není jinak.

Můj celkový dojem z románu je proto kladný. Splňuje mou současnou představu dobrého čtiva. PS: A protože je to čtivo lechtivé, mám ještě jedno doporučení na závěr: nejlépe se bude číst ve dvou! Nebo ve třech...?