Ve světě gangsterů

Letní povídka pro Víkend MF DNES: Letní ráno, které nezačíná ptačím zpěvem, bývá uplakané. Přesně jako dnes. Řeka vydechuje nad město horkost minulých dní a luční víly suší vyprané závoje. Některé z nich se vzdouvají až k blízkému sídlišti, dotýkají se domů a v cárách se snášejí nad rozlehlým parkovištěm... 

Muž v černé kšiltovce, částečně kryt tím přátelským oparem a částečně řadou tisů, vytahuje zespod bundy kovový hák. Už za pár vteřin vniká do zelené škodovky, která okamžitě začíná vřískat. Sakra! Takovej křáp a oni v tom maj alarm! Muž rychle vyskočí ven.

Na druhé straně tisů se ozývá štěkot. Stařeček, unaveně se opírající o hůlku, tiší svého psa na vodítku. „Rasty, psst, nech toho, všechny vzbudíš,“ domlouvá chlupáčovi láskyplně. Pes vzdorovitě napne špagát, až se páničkovi vytrhne a zmizí v jehličnanech.

„Rastíku! Pojď zpátky!“ cupitá za ním pomalu děda. „No tak, nezlob, nebo nedostaneš kostičku!“ Hrozí nezbednému psovi bambuskou, kterou vzápětí rozhrnuje mokré jehličí. Ach, je tady hrozný nepořádek. Papíry, plastové láhve, vajgly. Dědeček se s odporem prodírá přes vlhký porost a odpadky. „Okamžitě zpátky, Rasty! Rasty!“

Alarm - a vzápětí i Rastík - konečně ztichli. Plešatý majitel zelené škodovky kontroluje z okna svůj vůz. Nějakej zparchantělej podvraťák mu tam ochcává kola! Možná i proto se alarm spouští znovu. Do prdele! Mohl ještě hoďku spát! Zívne a otráveně se začne oblékat.

Drobná žena v béžovém letním kostýmku a na vysokých lodičkách obchází svůj vůz. Trable s alarmem jdou mimo ni, má strach. Manžel, který se v noci vrátil ze služební cesty, postavil jejich auto do toho nejstupidnějšího místa – no jasně, jako jediné zbylo. Jenže je to tu do kopce, sakramentsky úzké a ještě bude muset couvat. Tohle nemůže ta sotva vyklepaná kapota přežít ve zdraví! A její muž teprve ne! Ke všemu je to tak trapné, že zrovna ona, ona ve svém postavení by měla dvakrát po sobě bourat! Na to už ani kolegiální šprýmky nestačí, to už je záležitost nejmíň do bulváru. Ach jo! O kousek dál registruje pohyb. Nějaký mladík tu právě nastupuje do červené fabie. Nezbývá než... „Pane?“ zvolá k němu.

Mladík se již jednou nohou opírá o přední práh, překvapeně k ženě vzhlédne. „Ano?“ Z tónu lze vyčíst, že je nepříjemně zaskočen. Jistě, není to právě obvyklé oslovit cizí osobu na parkovišti a takhle časně ráno je to téměř neslušné, ale... zoufalé situace vyžadují zoufalé činy.

„Pro.. promiňte,“ zadrhne se žena nejprve, než nabere jistotu, „že vás obtěžuji, ale asi nedokážu vyjet se svým vozem, už jsem to zkoušela, ale mám tam málo místa. Mohl byste mi, prosím, pomoci?“ Jakmile to celé vyřkla, všechna nervozita z ní opadla. Proč by jí také odmítl, muži přeci rádi pomáhají ženám v nouzových situacích, ne? Určitě to dobře dopadne!

„To jako chcete, abych s tim vyjel já?“ upřesnil si její výklad mladík a – ano! - jeho pravá noha se vrátila na asfalt.

Nad jeho otázkou se však musí zamyslet. Zaváhání. No, je to trochu zvláštní, v dnešní době, svěřit klíčky od auta cizí osobě. Zloději se to tu jen hemží. Ale na druhou stranu než vzbudit toho svého mrzouta... „Ano, přesně to jsem měla na mysli.“

Za minutu už mladík usedá za její volant. A co když přece...? Rychle zabere místo spolujezdce. Tak. V duchu se sama sobě směje. Kdyby tenhle klučík měl v ruce pistoli, vystoupila by bez jediného hlesnutí. Ale proč by to dělal. Neměl v úmyslu ji přepadnout. Zato ona je už vším tím, co kolem sebe denně slyší, totálně zblblá! „Je mi to trapné, víte, je to poprvé, co jsem takhle někoho požádala,“ vysvětluje mu.

Mladík, který zkušeně s vozem vyjíždí, pomaličku, ale bez váhání, se na ženu usměje. „Já to chápu. Moje holka taky neumí couvat. Možná příště zase ona řekne... tomu vašemu.“

„Ano, přesně tak.“

Jenom aby v jejím případě nešlo o řízení jinýho motůrku, pomyslí si on.

Poslední popojetí a vůz se dostává ze sevření na širokou silnici. Svoboda!!! Mladíček vystupuje z vozu a s pozdravem vyráží zpět ke své fábce.

„Děkuju!“ křičí za odcházející postavou a sama sobě se diví, proč situaci tak zveličovala. No a co, tak někoho neznámého požádala o pomoc... Elegantně tím vyřešila několik problémů najednou. Nerudný mužíček klidně doma spinká, autíčko je celé a ten mládenec bude mít dobrý pocit, že udělal dobrý skutek. Tak je to!

Neujede ani pět metrů, když jí vletí do cesty plešatý chlap. Zběsile máchá rukama. Jéžiš! Něco se stalo! Nebo možná stane...? Co když tenhle je ten pravý, obávaný útočník, který se jí vnutí do auta? Navíc - nezná toho chlapa odněkud? Z nějaké fotky s číslem, které včera prohlížela? Anebo blbne a potkává ho v samoobsluze.

„Co se děje?“ ptá se ho ze zpola staženého okénka přes zamčené dveře.

„Někdo se mi dobejval do auta, poničil mi dveře. Ječel mi alarm, možná jste to slyšela. Neviděla jste tu někoho podezřelýho?“

Všichni jsou něčím podezřelí! I vy, sakra! Mohla by to být i finta, jak se vnutit ke mně do vozu! „Kdepak, nic,“ odmítla. „Ale možná by něco věděl ten starý pán se špringšpanělem."

Špendlíková hlavička se mu vaří.

„To je takový středně velký černobílý pes, dlouhé uši. Pán chodí o holi. Potkávám je tu každé ráno, ale bohužel nevím, jak se jmenuje."

Nešťastníkovi to seplo. „Jo, toho psa sem viděl. To je dobrej nápad, kouknu se po něm."

„A zavolejte policii,“ doporučila mu. „Máte u sebe telefon?“

To nebyla irelevantní, ale úplně pitomá otázka, co když teď bude chtít půjčit ten její? Sakra! V praxi se ve světě gangsterů moc pohybovat neumí!

„Rada nad zlato!“ hučí muž odměřeně. „Už se stalo.“ Jéžiš, ta je chytrá jak jeho stará!

Cosi mezi nimi zaskřípalo. S notnou dávnou sebeovládání muži slušně odvětila. „Pak vám zřejmě víc nepomohu. Počkejte, až přijedou.“ Úsečný pozdrav a jede se dál.

Nemá tenhle typ lidí ráda, primitivní shromažďovatelé majetku. Starají se jen o sebe. A když se jim naskytne příležitost, stanou se z nich šmelunkové a zlodějíčkové.

Neměla by takhle přemýšlet. V každém vidí kriminálníka. To je deformace z povolání. Možná by měla s tím trestním právem seknout. Než ji to úplně semele. Povzdychne si nad sebou. Ve zpětném zrcátku spatří, že ji dojíždí červená fabie. Na její kapotu dopadnou ruce plešouna. „Héj, neviděl jste tu zloděje? Někdo mi chtěl ukrást auto! Neviděl jste ho?“

Právnička přibrzdí. Doprčic, ten chlap může být v afektu vážně nebezpečný.

„Ani nevím, jak bych ho měl jako poznat,“ odpovídá mladík na plešounův dotaz. Jeho klidný tón jako by se mužovu rozčilení vysmíval.

„Musel strašně pelášit, protože z okna jsem ho neviděl!“

„To už vůbec ne. Ale kdybyste šel teď ke mně domů, viděl byste se někoho pelešit!“ To znělo jízlivě. „Každej máme svoje trable.“

„Jasně.“ Rozčilený muž mávne rukou a místo odpovědi vykřikne. „Támhle!“ A už maže do další řady, z níž odjíždí další auto. Nechce promeškat jediného možného svědka.

Mladík si pomyslí, že by nejlíp udělal, kdyby si každýho vyfotil na mobil. Ale on mu to radit nebude, on tedy ne! Pak jeho pozornost strhává žena, které před chvílí pomohl - stojí před křižovatkou. Co tam zas vyvádí? Potřebuje něco? Ne, už jede – mává na něj. Odpoví též mávnutím. Spokojeně se zavrtí. Vlastně to bylo fajn, že jí pomohl, i když se nejdřív lekl. Ale zlepšilo mu to náladu. Už dlouho mu nikdo tak nedůvěřoval jako ona. Musí být ale hrozně naivní, když svěří auto úplně cizímu člověku. Jako by ani nežila v reálným světě. On nevěří nikomu. Po včerejšku už ani svý holce. Život je svinstvo! Proto taky jede pořád na svý triko, nikdy v partě, i když by mu to vyneslo mnohem víc. Zkrátka starý dobrý náhradní díly.

Hmm, škoda, že ta ženská byla taková nóbl, ta nebyla stavěná na flirtování s nikým jeho kalibru. Nějakou tu vrásku navíc by jí odpustil, tyhle paničky středního věku se nezdály, před lidma si hrajou na dámy, ale jakmile se jim člověk dostal pod kůžičku, jsou větší dračice než kdejaká dvacítka... Ale kdoví, třeba se ještě někdy někde spolu potkaj... Ta představa mu vbubnovala do krve pěknou porci elánu. To by teprve byla pomsta tý jeho rajdě! Ta by čuměla, jakou si nabrnknul babu! Osvěžen tou myšlenkou si pustil nahlas své nové autorádio. Včera ho zadara, jak jinak, koupil v jednom nezajištěnym, zato dost vyšperkovanym favoritu. I když se akce nezdařila, snad to nakonec dneska bude docela dobrej den.

Kdyby ještě před tím, než odbočil, zkontroloval zpětné zrcátko, zřejmě by jeho nálada opět klesla. Viděl by stařečka opřeného o holi, jak si živě povídá s plešatým mužem. Ten děda ho totiž viděl blízko zelené škodovky, když vysvobozoval z psího čumáku svoje kalhoty.